aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_2129 aDSC_2129

James Willstrop: Deník z karantény, část 2.

13.09.2020 09:42

James Willstrop pokračuje ve svých deníkových záznamech i poté, co britská vláda zavřela mimo jiné také squashová centra. Co mu přinesl jeden z posledních březnových týdnů?

foto: psaworldtour.com

Sobota 21. března

Ranní výlet do Brimham Rocks. Když jsme kolem poledne odcházeli, objevila se tam spousta dalších lidí. Pokud se všechno začne zavírat, co budou obyvatelé Severního Yorkshiru dělat? Samozřejmě se budou shromažďovat na tom nespočtu krásných míst, která se tu nabízejí.

Zdá se, že karanténa jen tak nepomine, takže squashisti budou muset při tréninku trochu improvizovat. Během posledních několika let jsem se naučil, jak si zařídit vše potřebné, abych mohl rychle a bez velkých výdajů trénovat doma, když chybí čas i prostředky. Mladším squashistům a sportovcům určitě bude vadit, že se sportoviště zavřela a oni tak nemůžou plnit své tréninkové dávky. Jako matador na okruhu bych jim doporučil, aby to zkusili brát pozitivně. Jen zřídkakdy člověk dostane možnost zůstat tak dlouho doma a pořádně si odpočinout. Žádné cestování, žádné zápasy, žádné hraní ve dnech, kdy vás bolí celé tělo. Podobnou nucenou pauzu už asi nikdy nezažijete, když nepočítáme nějaká dlouhodobá zranění nebo operace. Zadruhé je to skvělá příležitost, jak trénovat jinak a zapojit představivost. Vaše tělo určitě ocení, když mu dopřejete jiný druh pohybu. Zároveň už nemáte žádnou výmluvu, proč si nezajít třeba na rehabilitaci, kterou pořád odkládáte.

Abych své přemoudřelé rady sám vyzkoušel, zašel jsem do garáže oprášit kolo. U Harrogate je jedna klidná venkovská cesta, která vede na menší kopec, a tam můžu jezdit pořád dokola. Pro trénink je to jako stvořené.

S Loganem píšeme svou vlastní verzi muzikálu Jozef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Bude v něm hrát skoro všechny role. Snad z toho uděláme živé představení. Jen pro nás dva.

Neděle 22. března

Dopoledne jsme byli v nádherném městečku Burnsall v národním parku Yorkshire Dales. U stánku tam prodávali občerstvení a chudák prodavačka mě radši prosila, abych se nepřibližoval. Vypadala trochu vyděšeně. Když jsme jeli zpátky, bylo v Harrogate všechno zavřené. Jako během apokalypsy.

Dnes se v Británii slaví Den matek, ale lidé je prý nemají doma navštěvovat. To je ironie. A tak jsem si našel chvíli a představil si, jaké by to bylo, kdybych své milované matce mohl zavolat (matka Jamese Willstropa zemřela v roce 2000 na rakovinu – pozn. překl.) a popovídat si s ní, a přemýšlel jsem, co by asi současné situaci říkala.

V těchto dnech možná budeme muset trávit víc času sami se sebou a třeba tak získáme více prostoru, abychom se ohlédli a vzpomínali. Během následujících týdnů se určitě někteří z nás pustí do vyklízení svých půd a podkroví a naskytne se nám možnost připomenout si různé lidi, místa a věci.

Pondělí 23. března

Je ráno, na pozadí máme puštěnou televizi a ve zprávách zrovna oznamují novinky ohledně koronaviru. Někdo mě pořád trefuje plyšovým medvídkem do hlavy. Lidi nadávají na všechny „idioty“, kteří si o víkendu v tomhle počasí zajeli k moři nebo si udělali výlet na kole. Co si jako mysleli, že budeme dělat?

Tihle lidé jsou rádi, když můžou pracovat ostošest a seznamovat veřejnost se svými názory v novinách nebo v televizi. Nikdo nikdy neřekl, že se nemůžeme projet na kole nebo jít k moři. Což se přímo nabízí vzhledem k tomu, že si člověk alespoň užije trochu čerstvého vzduchu. Tyhle mediální tváře nás pak ale stejně s nechutnou povýšeností označí za „zabedněnce“.

Večer jsem dokoukal detektivní minisérii White House Farm o Jeremym Bamberovi, který byl odsouzen za vraždu pěti svých příbuzných. Malcolm ho v sedmdesátých letech učil na Gresham’s School, takže jsem se táty pochopitelně začal na všechno vyptávat.

Stejně jako všichni ostatní rodiče v zemi i my začínáme každý den a týden tím, že si s dětmi na YouTube pustíme hodiny tělesné výchovy Joa Wickse. Joe se na začátku chlubí tím, kolik má sledujících a odběratelů a že s ním cvičí celá země. Pomyslím si o něm něco nepěkného, ale pak si uvědomím, že je to ode mě hloupost. Rychle to nechám plavat, hodím svoje předsudky za hlavu a začnu nadšeně poskakovat po obýváku jako králík – přesně jak po nás Joe chce. Pokud svými videy přinutí k pohybu miliony dětí, nemůže to být od věci.

Čtvrtek 26. března

V Harrogate už na některé lidi začíná doléhat realita toho, co se děje kolem. Praštilo mě to do očí, když jsem trénoval na kole a všiml si při tom člověka, který si myl auto – přitom dělal totéž i v úterý. Musel jsem se tomu zasmát.

Pak jsem si ale uvědomil, že vlastně dělám úplně to samé. Není život vlastně jen nekonečná řada opakujících se činností? V těchto dnech určitě ano.

Pátek 27. března

Mám dnes trochu špatný pocit z toho, s jakým nadhledem píšu tenhle deník, zatímco mnozí skutečně trpí. Někteří lidé zcela nesobecky dělají všechno, co je v jejich silách, aby pomohli ostatním. Pacienti musejí zůstávat zavření, sami, bez lásky, pohodlí a společnosti druhých. Hodně z nich umírá nebo jsou vážně nemocní. Ti, kterých se podobné hrůzy netýkají, vyšli včera večer do ulic a svorně tleskali zdravotníkům za jejich práci.

Koronavirové kulturní tipy:

TV: poslední série pseudodokumentu This Country na BBC. Hodně se to podobá Kanclu, ale pořád je to něčím jedinečné a skvělé. A potom seriál V čísle 9, taky na BBC. Úžasná půlhodinka strašidelné komedie.

Hudba: Cornelius Brothers and Sister Rose – „Too Late To Turn Back Now“. Tuhle píseň jsme použili do závěrečných titulků mého filmu The Marksman. Poprvé jsem ji slyšel v úžasné scéně ve filmu BlackKkKlansman. Frances Barber, Pet Shop Boys – „Friendly Fire“. Ta je z jednoho divadelního představení, které jsem viděl nedávno.

text: James Willstrop
překlad: Jiří Hron
zdroj: psaworldtour.com

 



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net