Marwan Elshorbagy: od bratra se hodně učím

18.10.2015 21:53

Dvaadvacetiletý Marwan Elshorbagy má za sebou bohatou juniorskou kariéru, během níž stihnul získat dva tituly z juniorského mistrovství světa. Je mladším z bratrů Elshorbagyových, kteří v současné době vládnou squashi. Marwan se v říjnu na žebříčku PSA poprvé v životě posunul až na desátou pozici a Mohamed je nyní světovou jedničkou. Mladšího ze sourozenců inspiruje jeho rodina a samozřejmě by chtěl kráčet ve stopách staršího bratra.

Po podařeném vystoupení na China Open, kde prohrál až ve finále s Gregorym Gaultierem, se Marwan na konci září účastnil turnaje v Kalkatě. Tam opět skončil druhý, když ho ve finále jednoznačně porazil domácí Saurav Ghosal. Právě v průběhu indického turnaje poskytl následující rozhovor serveru Sportskeeda.com.

Jak vypadala tvoje proměna z úspěšného juniora ve špičkového profesionálního hráče?

Moje juniorská kariéra byla úžasná. Jsem nadšený z toho, že jsem dvakrát vyhrál na mistrovství světa juniorů. Dobře jsem si vedl i na British Junior Open, odkud mám také dva tituly, což je skvělé. Tohle všechno mě hodně motivovalo, abych se stal profesionálním hráčem na plný úvazek a začal soutěžit na okruhu PSA.

Velký rozdíl je v samotné hře, výměny jsou delší a člověk musí o všem daleko víc přemýšlet, když chce porazit ty nejlepší hráče. Naštěstí jsem se mezi profesionály za krátkou dobu hodně zlepšil a už za tři roky jsem byl v top dvacítce. Tím se mi splnil sen. Teď jsem velmi blízko první desítce (Marwan byl v září dvanáctý – pozn. red.) a mám tak další motivaci k tvrdému tréninku, díky kterému se snad probojuju mezi deset nejlepších. Může se to stát už tady: kdybych vyhrál, možná se to povede.

Na China Open jsi zazářil a prošel až do finále, pak jsi v Macau skončil ve čtvrtfinále. Jsi spokojený s tím, jak se ti zatím daří?

Začátek sezóny mi díky účasti ve finále v Šanghaji vyšel dobře, nemohl jsem si přát lepší start. Byl to velký turnaj a porazil jsem pár hráčů z první desítky – Omara Mosaada a Tareka Momena – a také Maxe Leeho. V Macau jsem ve čtvrtfinále hrál znova s Maxem, který tentokrát předvedl výborný výkon a nakonec celý turnaj vyhrál. Byl to složitý zápas, ale Maxovi musím vyseknout poklonu. Jasně, byl jsem z prohry trochu zklamaný, ale on měl svůj den a já zrovna ne.

Jaké to je, mít za bratra nejlepšího hráče planety? Jak moc tě inspiruje?

Jako rodina jsme na něj nesmírně hrdí. Od svých deseti jsem sledoval, jak moc musí dřít – každý den vstává v šest ráno a trénuje sedm nebo osm hodin. Je to velký bojovník a na čele žebříčku je zaslouženě.

Být s ním pro mě představuje obrovskou výhodu. Hodně věcí je díky tomu jednodušších, od Mohameda se toho dost naučím, radí mi a předává svoje zkušenosti. Nikdy mu za to nepřestanu být vděčný. Ale jsme tu jeden pro druhého: když na turnaji prohraju v prvním kole, snažím se tam zůstat až do posledního dne, abych mohl být s bratrem. Doufám, že překoná nějaké další rekordy. Pořád je mu jenom dvacet čtyři a pravděpodobně ho čeká ještě tak deset úspěšných let.

Proč se podle tebe egyptskému squashi tak daří? Když Raneem El Welilyová po devíti letech vystřídala na squashovém trůnu Nicol Davidovou, musel to být pro Egypt další výjimečný okamžik.

Vždy tu pro nás je nějaký vzor z Egypta. Když jsem se squashem začínal, celou dobu jsem měl někoho, ke komu jsem mohl vzhlížet, třeba Amra Shabanu. Vždycky jsem chtěl být jako on, mít možnost si s ním zahrát.

Naše rodiny nám neustále pomáhají a podporují nás. Máma je pořád se mnou od té doby, co jsem se začal žít v Anglii. Přestěhovala se taky. Se mnou a s bratrem trávila všechen svůj čas a pořád nás povzbuzuje a kontroluje, jestli trénujeme tak, jak máme. Hodně toho pro nás musí obětovat.

Raneem má za sebou mimořádný rok, vyhrála snad všechno, co mohla. Nicol je samozřejmě jedinečná, pro mě je to nejlepší squashistka všech dob. Vždyť byla světovou jedničkou devět let a je devítinásobnou mistryní světa. Je to neúnavná soupeřka a všichni ji obdivují, dokonce i v Egyptě. Nedávno byla Raneem v televizi a řekla: „Když jsem začínala hrát squash, měla jsem v pokoji plakát s Nicol.“

Časy se ale mění, Raneem je teď na vrcholu, na kurtu si vede skvěle a bude chtít získat trofej z mistrovství světa. Jejím dalším velkým cílem určitě bude udržet si post světové jedničky. Je to pro Egypt báječné, mít nejlepšího squashistu a nejlepší squashistku zároveň. A Raneem je stejně jako Nicol hrozně milá osoba i mimo kurt.

Když se hrálo finále turnaje v El Gouně, objevilo se mnoho tweetů ukazujících, jak lidé sledují zápas v kavárnách a klubech. Vypadá to, že v Egyptě je hodně squashových fanoušků, což je asi další důvod, proč je tvoje vlast squashovou velmocí, že?

Řekl bych, že squash je v Egyptě stále oblíbenější, ale když hráči jako můj bratr, Shabana nebo Raneem jdou po ulici, stejně je nikdo nepozná. Egyptský squash pořád žádá, aby se mu intenzivněji věnovala média a aby přišli další sponzoři a organizovalo se tam větší množství turnajů. Taky si stále myslím, že bychom si zasloužili víc od egyptské federace. V Egyptě se pořádá jen jeden významný turnaj, a to máme čtyři hráče ve světové desítce a sedm v první dvacítce. Potřebujeme víc pozornosti.

Jsme v Indii, můžeš nám tedy prozradit, co si myslíš o indickém squashi?

Saurav je nejlepší hráč v historii Indie. Teď je na patnáctém místě, ale má potenciál dostat se do první desítky a myslím si, že tam bude velmi brzy. Když s ním bratr hrál naposledy, porazil ho až v pátém setu. I s těmi nejlepšími hráči dokáže Saurav držet krok.

Junioři v Indii se podle mě taky zlepšují, na British Junior Open měli docela dost slušných výsledků. Indie je velká země s vysokou populací, snad se ke squashi podaří přilákat hodně dalších mladých lidí.

Indie ale určitě není jen Saurav, znám hráče jako Kush Kumar nebo Mahesh Mangaonkar. S Maheshem jsem hrál na mistrovství světa juniorů a bylo to těsné, je to dobrý hráč. Jen potřebuje čas, aby ještě zkvalitnil svoji hru, ale rozhodně má potenciál stát se stejně vynikajícím hráčem jako Saurav.

Kush Kumar je vycházející hvězda, poslední dobou se mu daří. A pak tu jsou samozřejmě Dipika Pallikalová, Joshana Chinappaová, Harinder Pal Sandhu a Ramit Tandon. Ramit je úžasný hráč. Studuje sice v Americe, ale možná by se mohl více věnovat profesionální soutěži, být třeba rok nebo dva hráčem na plný úvazek a vyzkoušet si, jaké to je.

text: Jiří Hron
zdroj: sportskeeda.com

Zobrazit komentáře »