aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_2208 aDSC_2208

Grégory Gaultier - Bez cíle není motivace

28.12.2014 08:10

Jedna ze squashových hvězd současnosti se pohybuje i po českých kurtech. Je jí Francouz Grégory Gaultier, který byl tak laskav, že věnoval skoro hodinu svého času na rozhovor s Davidem Tománkem. Část rozhovoru již vyšla v Pražském deníku, dnes vám přinášíme interview v plném znění.

Gregu, jaké byly tvé hlavní cíle pro rok 2014?

Moje hlavní cíle pro rok 2014 byly zůstat co nejdéle na prvním místě žebříčku PSA a vyhrát mistrovství světa, ze kterého jsem se právě vrátil a kde jsem bohužel vypadl v semifinále.

Navážeme na mistrovství světa, o kterém si se zmínil. Jak bys ho zhodnotil?

Budu upřímný, celý týden, co mistrovství trvalo, se mi nedařilo a nehrál jsem podle svých představ. Na dvorci jsem se necítil dobře. Přípravu na turnaj jsem měl poměrně intenzivní. Fyzicky jsem se cítil dobře, ale bohužel, úderově se mi nedařilo. V současné době je situace taková, že když hraji s hráči top 4, musím být blízko svého herního maxima, aby bylo možné zvítězit. Daří se mi zvítězit s ostatními hráči, i když jsem na 60 – 70% svého maxima. Jenomže aby bylo možné vyhrát turnaj jako je mistrovství světa, potřebuji, aby vše fungovalo hodně blízko 100%.

Našel jsi důvod, proč tvoje údery nebyly dle tvých představ? Abys uměl těmto situacím v budoucnu předcházet?

Hodně jsem o tom přemýšlel, ale je obtížné na ten konkrétní důvod přijít. Někdy prostě vše funguje, někdy ne a vy nevíte proč tomu tak je. Na technice jsem hodně pracoval, ale jak bylo patrné, v této oblasti to nefungovalo podle mých představ. Možná v přípravě byly chyby, možná to souviselo s psychikou. Od prvního kola jsem nehrál tak, jak jsem si představoval, to mě trochu frustrovalo během celého turnaje. Jakmile se dostanete to této negativní spirály, je potom těžké vrátit se na pozitivní vlnu i přesto, že vyhraješ. Když tvůj výkon není optimální, a to jako hráč cítíš, podepíše se to na tvé psychice do dalších zápasů. Vždy se snažím mít dobrý pocit na kurtě, to dodává hodně sebevědomí. Je to velice těžké to vysvětlit, těch faktorů proč se stalo, co se stalo je více a je obtížné analyzovat a určit, kterých z těch faktorů byl hlavní příčinou.

Takže zjednodušeně řečeno, den (týden) blbec v práci.

Jojo, upřímně, nyní je to v podstatě to jediné, co k tomu mohu říct. V přípravě jsem udělal maximum, co jsem mohl. Občas jste za tu práci odměněni, občas také ne. Musím být férový a nehledat výmluvy, ten turnaj jsem prostě hrál špatně. Stane se J.

Díval ses na finále?

Jenom na konec. Ten den jsem s kamarády vyjel na lodi na výlet, abych přišel na jiné myšlenky.

Fandil si někomu ve finále?

Ne ne, nefandil.

Na koho bys vsadil, před finále?

Těžké říci, Ramy předvedl hodně dobrou práci, s přihlédnutím k tomu, že se vrátil po tak dlouhé pauze způsobené zraněním. Možná mu to ale zároveň pomohlo, že byl odpočatý, hlavně psychicky, což možná udělalo ten rozdíl. On v podstatě neměl co ztratit. Kdyby prohrál, nikdo by se nemohl divit, že se tak stalo po tak dlouhé době, co nehrál turnaj. No, a kdyby vyhrál, tak je to vlastně zázrak, takže tlak na jeho osobu asi nebyl takový jako vždy.

Když se díváš na zápasy, díváš se na ně z profesionálního úhlu nebo občas sleduješ zápas jen tak a prostě si ho chceš užít jako „obyčejný“ divák?

Snažím se o oboje, ale vždy to sklouzne k tomu, že se snažím ty zápasy analyzovat, analyzovat hráče, jak hrají, jak se chovají v různých situacích. On je to vlastně ten hlavní důvod, proč se dívám na ostatní zápasy. Je jasné, že si ten zápas chci užít, ale vždy se snažím také něco si z toho odnést.

Kdo je tvůj nejlepší kamarád na profesionální túře (PSA, WSA)?

Amr Shabana. No a z holek, Camille Serme. I když spolu netrávíme na turnajích čas mimo squash, vždy se podporujeme.

Na příští mistrovství světa je cíl asi jasný ...

To ano, cíl je vyhrát. Je to jediný velký turnaj, který chybí v mé sbírce.

Další mistrovství světa se bude poprvé konat v USA. Co si myslíš o squashi v USA, jeho popularita roste? Myslíš, že fakt, že tam bude mistrovství světa, může pomoci squashi na Olympiádu?

Squash v USA je čím dál tím víc populárnější. Pořádá se tam čím dál více turnajů. Jejich squashová federace odvádí perfektní práci. Do USA jezdím přibližně 4x ročně, na US Open, pak je tam velký turnaj v Chicagu, bude tam již zmiňované mistrovství světa v Seattlu, také jsem tam byl sehrát pár exhibičních zápasů.  Ve Státech mají neuvěřitelně krásné kluby. Pokud Američané něco pořádají, udělají to vždy úžasně. To, že squash v USA nabývá na popularitě, může podle mého názoru pomoci našemu sportu na Olympiádu. Všichni víme jakou má USA sílu. Kdyby se podařilo dostat squash na Olympiádu, pomohlo by to všem federacím, jak finančně tak i rozvoji squashi jako celku. Myslím, že by ještě k rapidnějšímu rozvoji squashe v USA pomohlo, kdyby ve svých řadách měli hráče top úrovně.

Když se bavíme o Olympiádě, co by se dle tvého názoru mohlo dělat lépe, abychom se na hry se squashem dostali?

Předně si myslím, že PSA i WSA odvádějí v této věci dobrou práci. Snaží se co nejlépe prezentovat náš sport tím, že se rapidně zlepšili TV přenosy z nejlepších turnajů. To si myslím, je teď náš hlavní nástroj jak dostat squash k více lidem. Dále máme skvělou možnost využívat skleněné kurty, které se v podstatě dají umístit kamkoliv, a tak lze prezentovat náš sport na atraktivních místech. Můžeme danou událost přinést k lidem namísto toho, abychom museli lidi lákat a nutili je někam dojíždět za námi.  Podle mě, na čem je možno ještě více zapracovat, je oblast médií. Využít každou možnost, jak v médiích squash prezentovat. V podstatě jim aktivně klepat na dveře, novinám, televizím, na internetu atd. Myslím, že tohle je jedna z hlavních věcí jak squash zpopularizovat a tím nám dát větší šanci k přijetí do olympijské rodiny.

Teď z jiného soudku. Kdy Francie konečně porazí Anglii?

V současné době je to docela problém. Zvláště v systému, kdy tým tvoří čtyři hráči. Angličané mají většinu svých hráčů v top 10, což je dělá doopravdy silným týmem. Sice jsme je 2x porazili, ale to bylo ve formátu, kdy za tým nastupovali pouze tři hráči. Máme ovšem mladé squashisty, kteří jdou výkonnostně nahoru, tak uvidíme. Je to těžké, ale můžu slíbit, že se o to budeme stále pokoušet a budeme bojovat.

Co si myslíš o současném systému rozhodování zápasů?

Myslím, že je stále co vylepšovat. Uvědomuji si ale, že to není vůbec lehká práce rozhodovat utkání. Systém tří rozhodčích moc pomohl, že už není tolik tlaku na jednotlivce, který v podstatě rozhodoval zápas sám. Video review je dalším dobrým krokem. Po zavedení těchto opatření výrazně ubylo diskuzí hráčů směrem k rozhodčím. Takže jako celek úpravy hodnotím dobře a myslím, že jsme se vydali správným směrem.

Trochu osobní otázka: zdá se, že francouzští squashisté (Greg i Lucas Serme) si vybrali za své partnerky dívky z Čech. Dá se tam hledat nějaké spojitost? J

To je jednoduché, máte prostě krásné ženy a nemyslí si to pouze Francouzi. J

S manželkou Veronikou máte syna Nolana, je to pro tebe velká změna, co se narodil. Ovlivnilo to nějak tvou hru?

Změna je to veliká. Určitě to ovlivňuje způsob myšlení, způsob, jak na určité věci reaguješ. V zásadě mě to docela zklidnilo. Také si uvědomuji mnohem větší zodpovědnost, kterou mám vůči lidem v okolí a hlavně vůči rodině. Zdá se mi, že po narození syna mám v životě větší vyváženost. Už nemyslím pouze na squash, když přijdu domů, mé myšlenky se ubírají i jiným směrem, což je, myslím si, dobře.

Povedete Nolana k hraní squashe?

Necháme ho vybrat si. Určitě ho nebudeme do ničeho nutit. Byl bych ale rád, kdyby dělal nějaký sport. To je pro děti určitě dobré a důležité.

Jakou řečí hovoříš se svojí ženou a s Nolanem?

Na syna francouzsky, na Veroniku francouzsky a anglicky.

Myslím, že do života je to hlavně pro tvého syna veliká výhoda, že bude umět plynně tři jazyky.

Mám na to stejný názor. Navíc se říká, že děti, které se narodily rodičům různých národností a kteří na něj hovoří více jazyky, mají lepší schopnosti se učit. Jejich mozek lépe absorbuje nové znalosti.

Kde vlastně žijete? Ve Francii nebo v České republice?

Žijeme v Praze.

Chodíš si občas zahrát se svojí ženou Veronikou (výborná česká hráčka squashe) squash?

Vlastně ani moc ne. Párkrát jsme si byli zahrát, ale když budu upřímný, Veronika to po mě ani nechce, protože si uvědomuje, že doopravdy každý den tvrdě trénuji a nechce mě tím zatěžovat.

Co se ti líbí na Čechách (samozřejmě kromě tvé ženy)?

Moc se mi líbí Praha, atmosféra, památky a podobně. Všichni moji přátelé, kteří za mnou přijeli na návštěvu, si Prahu zamilovali. Je to nádherné město. Společně s Paříží a Budapeští je to pro mě jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Cítím se tady doopravdy skvěle.  V Praze se dá žít kvalitně, a když budu upřímný, tak i cenově to vychází velice příjemně. Pokud bych žil v Paříži, při zachování stejného komfortu, zaplatil bych tak 2x více.

Tvoji velcí squashoví rivalové, James Willstrop a Nick Matthew napsali knihy o svém životě a squashi. Máš do budoucna podobné ambice? 

Tak tohle v plánu nemám. Spíše bych to viděl na nějaké instruktážní DVD o tom, jak se připravuji, trénuji. Nejsem moc velký fanda čtení a myslím si, že když něco děláte, měli byste k tomu mít také pozitivní vztah. Vím, že James velice rád čte a také píše články, tak mi u něj připadá logické, že napsal i knihu. Pokud vím, tak tu knihu skutečně z velké části psal on sám. Myslím, že u Nicka to tak nebylo.

Co považuješ za svůj největší úspěch ve své sportovní kariéře?

Vítězství na British Open a dosáhnutí pozice jedničky na světě. To jsou momenty, které si navždy budu pamatovat.

Jaké jsou tvé nejvíce emotivní zážitky ve sportu?

Ten pocit, když zvedneš nad hlavu pohár, do žil se ti na chvilku dostane vlna adrenalinu. Celý život tvrdě dřete, abyste se mohli dotknout té vysněné trofeje, sníte o tom, toužíte po tom, a když se to povede, ty emoce, které tě zasáhnou, jsou doopravdy velice silné.  Ten pocit, si myslím, nemůže zažít moc lidí a pro mě jsou to ty nejemocionálnější zážitky ve sportu.

Ve sportovním životě si dosáhnul skoro všeho, čeho dosáhnout lze. Kde bereš motivaci dál pokračovat v té každodenní dřině?

Abys měl motivaci, potřebuješ mít nějaký cíl, kterého chceš dosáhnout. Může to být cíl vyhrát nějaký turnaj, dosáhnout nějaké pozice na žebříčku, cíl pro blízkou nebo i vzdálenější budoucnost.  Bez cíle není motivace. Bez cíle nikam nesměřuješ.

Co ti život profesionálního sportovce vzal?

Být profesionálním sportovcem znamená podstoupit mnoho obětí. Jako první mě napadá rodina, moc času se mnou netráví. K dosažení špičkových výkonů musím být bohužel trochu sobecký, co se týče času stráveného s nimi. I když nejsem na turnaji, tak mám denní rutiny, které nemohu porušit, ráno trénink, po té doma například strečink, jóga, video analýzy, po té další trénink. Toto je vše strašně únavné, a aby se dal takový režim dlouhodobě vydržet, musíte věnovat mnoho času regeneraci a odpočinku.  Z těchto důvodů je nezbytné mít ve svém okolí lidi, kteří to chápou a podporují vás. To štěstí já mám. Být profesionální sportovec vyžaduje obrovskou disciplínu. Víš, já bych si rád občas někam vyšel s rodinou, s kamarády pobavit se, jedl bych, cokoliv mě napadne. To prostě ale není možné. Vím, že kdybych to udělal, tak zničím to, na čem tak tvrdě pracuji.

Na druhou stranu, co ti život profesionálního sportovce dal?

Squash mi dal tu luxusní možnost cestovat po celém světě, poznávat různé kultury, místa.  Také jsem díky squashi poznal mnoho zajímavých lidí, což mi třeba může pomoci, až skončím kariéru hráče. Je třeba si uvědomit, že žijeme jen jednou.

Vím, že je to pouze hypotetické a nemožné realizovat, ale zeptám se. Kdyby si měl šanci vrátit čas, udělal by si ve své kariéře něco jinak?

Určitě jsou momenty, které bych změnil. Ono je to vždy tak, že nastanou situace, kdy se ohlédnete a řeknete si, že jste měli třeba změnit typ tréninku trochu dříve, udělat to či ono. Nakonec vždyť to je prostě život a chybami se člověk učí. Problém je, že čas se nedá vrátit ani zastavit.

Jak si zmínil, čas se nedá zastavit. Máš pravděpodobně 3-5 let vrcholového squashe před sebou. Už víš, co by si chtěl dělat, až svojí kariéru uzavřeš?

Určitě bych chtěl po konci kariéry hráče zůstat u squashe. To je oblast, ve které mám nejvíce znalostí a zkušeností. Asi bych nedokázal po tolika letech ve squashi začít dělat úplně něco jiného. Ještě nevím, co to přesně bude, možná koučing, také bych rád stále trochu cestoval.

Jak se za posledních 10 let squash změnil?

Určitě je více turnajů, než bývalo. Sezona je tím velice náročná. Mám pocit, že skoro nejsem doma, když to porovnám s dřívějškem.

A hra jako taková se změnila jak?

V posledních letech vyrostla silná generace hráčů, hlavně z Egypta, která přinesla nový styl hry. Hra je o mnoho intenzivnější, než bývala. Pokud chceš zůstat na vrcholu, musíš svojí hru adaptovat na nové styly, které přicházejí.

Jak si myslíš, že bude squash jako sport vypadat za 10 let?   

Záleží, jestli se squash stane olympijským sportem. Pokud ano, myslím, že ještě přibyde počet turnajů a také zemí, kde se budou turnaje pořádat. Zvětší se počet států, kde bude jejich squashová základna produkovat nové profesionální hráče.

Takže vidíš budoucnost v pozitivním světle.

Jojo, myslím, že jdeme správným směrem.

Kolik hraješ ročně turnajů a jak si vybíráš ty, na které pojedeš?

Hraji kolem 11 turnajů za rok a jezdím na ty největší. Dále hraji Mistrovsví Evropy jednotlivců, Mistrovství Evropy týmů, Mistrovství světa týmů, ligy v různých státech a také dost exhibicí.  Neumím přesně povědět, kolik času trávím na cestách, ale myslím, že to bude 7 - 8 měsíců z roku.

Jaké si myslíš, že máš silné stránky ve tvé hře?

Asi to bude rychlost. Obecně pohyb.

A tvé slabiny?

Asi hra dopředu na forhendové straně.

Jak často trénuješ a co vše je součástí tvého tréninku?

Trénuji většinou pět dní v týdnu. Trénink zahrnuje ranní strečink, rozcvičku, čas strávený na squashi, regenerace po tréninku, video analýzy, hovory s trenérem atd. Myslím, že vše mi zabere denně šest i více hodin. Squash hraji většinou 2x denně.

Změnil se nějak tvůj trénink během tvé kariéry?

Ano, změna přišla s výměnou trenérů. Celkově se trénink v průběhu kariéry mění. Musíte činnosti v tréninku modifikovat. Jsou jisté věci, které jsem prováděl jako mladý hráč a které v současné době už dělat nemohu. Doba regenerace se s věkem mění, prodlužuje se. Takže se teď spíše než na kvantitu zaměřuji na kvalitu.

Kdo je všechno v tvém týmu?

Mám squashového trenéra, kondičního trenéra, psychologa a fyzioterapeuta. Když jsem ve Francii, mám všechny tyto lidi k dispozici. Pokud jsem v Čechách, dostanu od týmu tréninkový program, který pak sám plním.

Myslíš, že je nutné mít osobního trenéra? Zvláště při tvých zkušenostech?

Myslím, že je velice důležité mít vedle sebe tým, který ti pomáhá. Například kondiční trenér. Nemůžu dělat jeho práci. On má více znalostí, za ta léta zná perfektně moje tělo a ví, jak bude reagovat na tréninky. Je jasné, že za ty roky co trénuji, jsem se dostal do fáze, že sám cítím, co bych měl dělat. Nicméně pokud se chcete udržet na vrcholu, potřebujete tým, který vám řekne, co máte dělat a vy se nemusíte zdržovat vymýšlením náplní tréninků. Moje práce je trénovat a ne vymýšlet co trénovat.

Neuvažuješ po vzoru tenistů přidat do týmu nějakého bývalého top hráče squashe?

Neuvažuji. Jsem spokojený s týmem, který mám. Spolupracujeme spolu dlouho, dobře se známe a víme co od sebe čekat. Myslím, že přidávat někoho dalšího není nutné.

Je někdo ve sportu, kdo tě inspiruje?

Konkrétní osobu asi nemám, ale snažím se sledovat ostatní špičkové hráče, jejich silné stránky, které se pak snažím od nich převzít.

Jak relaxuješ?

Mám specifické dechové cvičení, které provádím 3x týdně. Myslím, že dýchání je velice důležité. Pokud dobře dýcháte, pak dobře relaxují i svaly. Dokonce i během zápasu se soustředím na správně dýchání. Speciálně mezi výměnami. Také se soustředím, abych neměl tenzi v ramenou.

To co si popsal je vlastně stále součást tréninku. Jak relaxuješ, když si chceš od tréninku a hraní odpočinout?

Jednoduché, jsem doma, koukám se na televizi, vlastně nic nedělám.

Jak konkrétně vypadá tvá regenerační fáze tréninku?

2x týdně chodím na fyzioterapii, chodím do kryocentra - většinou před a po turnaji, užívám ledovou koupel asi 2x týdně.

Jak by zněly tvé rady mladým hráčům, kteří mají ambice stát se profesionálními squashisty?

Určitě bych jim poradil, aby se dívali na ostatní úspěšné hráče … co dělají, jak trénují. Dál aby poslouchali své trenéry a zůstali soustředěni na vše, co v tréninku provádějí. To je asi to první a základní, co bych poradil. Samozřejmě nezapomenout si vše užívat, i když zrovna dělají nějaké nepříjemné věci.

Slyšel jsem, že si necháváš dost neobvykle vyplétat rakety. Povíš nám o tom něco?

To je pravda, nechávám si vyplétat rakety dost měkce. Výhodou je, že míče potom létají hodně razantně. Nevýhodou samozřejmě je, že s takovou raketou se hůř kontroluje balónek. Já jsem na to ale zvyklý a vyhovuje mi to tak. Myslím, že ne každý by s takovouto raketou mohl hrát.

Sleduješ také český squash?

Ano, pár lidí z české squashové scény znám. Vlastně už od mých juniorských let jsem začal český squash vnímat. Některé hráče občas potkávám při turnajích PSA, také se vídáme na Mistrovství Evropy týmu. Takže ano, o českém squashi mám povědomí.

Jaký si myslíš, že je hlavní rozdíl mezi squashem ve Francii a v ČR?

Asi ten, že Francie je větší stát, tím pádem máme větší squashovou základnu a tím i větší šanci, že nám vyroste špičkový hráč. Podívejte se na Egypt, tam squash hraje doopravdy obrovské množství dětí …

Jak vnímáš publikum, které je hlučné a zápas prožívá? Vadí ti to? Motivuje tě to? Nebo publikum nevnímáš?

Moc publikum nevnímám. Soustředím se na hru, na taktiku, kterou jsem si určil. Pokud tě atmosféra moc pohltí, odvede to pozornost od hry samotné, což je pro moji hru docela destruktivní. Je jasné, že mám rád, když na zápas přijde hodně lidí a fandí, ale moje práce je hrát co nejlépe squash a ne si užívat atmosféru.

Stalo se ti někdy, že sis určité části zápasu nepamatoval, že si byl v tzv. zóně?

To se mi nikdy nestalo. Vždy si pamatuji, co se v zápase přihodilo. Něco jako pocit, že jsem v takzvané zóně, občas mívám. To se pak cítím, že se nemůže nic špatného při hře stát, že je doopravdy těžké mne porazit.  Myslím si ale, že je velice důležité se po zápase podívat na video a udělat si rozbor, protože pocit ze hry, jaký mám při zápase, se většinou dost liší od toho, co pak vidím na záznamu. Vždy je dobré mít i pohled zvenčí.

Máš nějaké motivační věty, které si opakuješ před zápasy?

To nemám.

Napadá tě něco, co bys rád vzkázal českým squashistům?

Přeji vám, abyste měli úspěchy, podařilo se vám vybudovat úspěšný program, který přivede ke squashi více dětí, a snad v budoucnu vozit i nějaké medaile z velkých akcí.

Gregu, moc ti děkuji za tvůj čas.

Rádo se stalo.

autor rozhovoru: David Tománek
foto: Irena Vanišová




Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha

Martin: Velmi čtivý rozhovor, moc za něj díky. Jako squashový hráč bych více uvítal více detailů o detailech squashe, ale chápu, že jen o tom rozhovor být nemůže. Jeden dotaz skrz to vyplétání. Řekl i Greg, na kolik kilo svoji raketu vyplétá? Dost by mě to zajímalo, už jen kvůli tomu, co podle něj znamená, že si plete na velmi málo:-). Děkuji

27.04.2015 19:27

admin: Děkujeme za reakci. Snažíme se připravovat další zajímavé články, věřím, že i ty vám přinesou další přínosné informace. Greg v rámci tohoto rozhovoru neřekl, pokud bude příležitost, zkusíme se ho zeptat někdy příště :-).

27.04.2015 19:45
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net