aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_9975 aDSC_9975

Jak se efektivně pohybovat na kurtu – první část

12.07.2016 07:50

Peter Nicol se v celkem čtyřech blozích na serveru squashskills zabývá tím, jak se efektivně přesouvat do jednotlivých částí kurtu. Pro první díl jsme vybrali úvodní blog a blog o pohybu ve středu kurtu a do dílu druhého necháváme pohyb do přední a zadní části kurtu.

Během své trenérské kariéry jsem zjistil, že existuje ohromné množství způsobů, jak squash trénovat, a podle toho, koho trénujete, musíte volit různé techniky, abyste z hráče dostali to nejlepší. Prostě si nemůžete říct, že švih dvanáctiletého chlapce, který měří metr třicet, bude stejný jako u skoro dvoumetrového třicetiletého dospělého. Ano, základní principy jsou totožné, ale zároveň se švih musí hodně přizpůsobit, aby seděl danému člověku. Zde se ale chci věnovat tomu, jaká schémata pohybu se hráči učili a učí a jak se tato schémata během let proměnila.

Rakety jsou lehčí, hráči jsou v lepší kondici, a proto se tempo hry zvýšilo na všech úrovních. V porovnání s minulostí, kdy se uplatňoval nebo byl nutný organizovanější pohyb a dodržovala se určitá schémata, je dnes pohyb na kurtu více rozkouskovaný a nahodilý.

To, jaký pohyb učili mě, se už jen velmi málo podobá hře, kterou v současnosti vídáme u nejlepších squashistů. V nejstarších vzpomínkách si vybavuju, jak jsem se do všech čtyř rohů přesouval rozvážně a metodicky pomocí klasického oblouku: tři kroky z téčka a poté poslední krok tou „správnou“ nohou k míčku.

Toto vžité schéma pohybu předávali trenéři svým žákům skoro všude na světě a stalo se tím jediným uznávaným. Nicméně i když jsem se tento způsob začal kdysi dávno učit, ne vždy jsem ho ve hře používal. Pokaždé je třeba se přizpůsobit situaci a zkrátka nějak odehrát míček, což zahrnuje i pohyb přímo k němu a používání obou nohou v posledním kroku před úderem.

Až do zhruba pětadvaceti jsem stále používal hlavně tento typ pohybu, ale v té době mi to spíše škodilo. Ostatní hráči se dokázali lépe přizpůsobit, pohybovali se přímo, zatímco já nikdy neměl dost času a byl jsem neustále pod tlakem. Na druhou stranu můj pohyb i pod tlakem obstál. Možná mi sice trvalo déle dostat se k míčku a neměl jsem tolik příležitostí útočit, ale i po devadesáti minutách jsem byl schopen se přesunout do nějakého rohu a zpět na téčko poměrně snadno a plynule.

Chci se v následujících odstavcích věnovat pohybu v různých částech kurtu a svému vlastnímu pojetí této problematiky – nechci určovat, která technika je nejlepší, spíše bych chtěl krok po kroku vytvořit schéma pohybu, které bude vhodné pro váš švih a tělesný typ.

K pohybu jsem vždy přistupoval ve dvou fázích. Zaprvé si vytvoříte pevný základ, elementární schémata a styl pohybu, které vám vyhovují a sedí vaší hře. Sem spadá pohyb do přední části kurtu, pohyb ve středu kurtu a pohyb do zadních rohů. Zadruhé pak tato schémata přizpůsobujete modernímu squashi a situacím, v nichž se při utkání ocitnete, tedy útok (aktivní a cílený pohyb k míčku) a obrana (snaha dostat se z problémů a na téčko).

Snad při čtení dostanete různé náměty k přemýšlení, ale stále mějte na paměti, že byste se měli řídit sami sebou a odnést si z článků ty věci, které dávají smysl v kontextu vašeho herního stylu a pasují do něj.

Pohyb uprostřed kurtu

Je pro mě zvláštní, že často přemýšlíme o pohybu do přední a zadní části kurtu, aniž bychom se nejdříve zaměřili na pohyb uprostřed. I když si rádi namlouváme, že hrajeme (my i soupeř) tak dobře, že se budeme vždy přesouvat až do rohů, ve skutečnosti se relativně často pohybujeme na středu kurtu. Chtěl bych se zde soustředit na tři oblasti: forhendovou stranu, bekhendovou stranu a samotný střed.

U všech schémat pohybu – a zvláště v tomto případě – musí být člověk k pohybu připraven, aby se dostal do správné pozice. Když míček letí na střed, má hráč méně času, a jakmile udělá nesprávný pohyb, těžko se to pak napravuje. Být připraven k pohybu na druhou stranu ještě neznamená hýbat se.

Následující kroky vám vždy pomohou zaujmout správné postavení k míčku letícímu na střed: sledujte soupeře při jeho úderu, zůstaňte v klidu a nechte si zlomek vteřiny na to, abyste zjistili, kam míček letí, a poté udělejte první pohyb (klidně i směrem od míčku). Zařadit podobný myšlenkový proces do pohybového tréninku může znít trochu hloupě, protože nemáte soupeře ani míček, ale díky procvičování této techniky ji pak budete moci uplatnit i v situaci, kde už soupeř s míčkem budou.

Forhend (připomínáme, že Peter Nicol je levák – pozn. red.)

Při pohybu přímo k boční stěně i mírně šikmo za téčko bych pro hraní úderu vždy preferoval levou nohu. Pravá noha se pohybuje v malém prostoru kolem téčka a jsem tak připraven k výpadu levou nohou a zahrání úderu. Tímto „malým prostorem“ se rozumí oblast zhruba třicet centimetrů nalevo od téčka a dvacet centimetrů za ním – můžete si ji představit skoro jako takový malý obdélníkový box. Dávám si velký pozor, abych pravou nohou nešel až příliš k levé zdi, protože bych pak byl k míčku moc blízko.

Při pohybu dopředu vždycky používám levou nohu pro lob křížem nebo counter drop. U jakéhokoli jiného úderu mám vepředu pravou nohu, protože mi přijde, že tak mohu vyvinout větší sílu a úder lépe kontrolovat, aniž bych musel ztrácet čas hledáním správné pozice. Při obou těchto pohybech se zadní noha skoro nehýbe a okamžitě mě tlačí dopředu k úderu. Tím pádem se k němu dostanu přímo a díky tomu i rychleji.

Osobně mám při těchto krátkých a rychlých pohybech problém natáčet ramena, když se chystám k úderu. Nemám dostatečně hbité ruce a natolik rychlou hlavu rakety, abych předváděl jisté údery z méně připraveného postavení.

Bekhend

Při pohybu přímo k boční stěně i mírně šikmo za téčko používám pro hraní úderu levou či pravou nohu. Dříve jsem stál u míčku vždy jen levou nohou, ale musel jsem se všelijak natáčet a kroutit a také to značně omezovalo volbu úderu. Nyní se snažím vždy vykročit tou nohou, u níž mi to přijde pohodlnější, což je teď, když stárnu a ztrácím pohyblivost, ještě důležitější než jindy!

Při pohybu do bekhendu je podle mě důležité uvědomit si souvislost s přenesením váhy, konkrétně schopností přenést váhu dopředu a do úderu. Protože bekhend mívají hráči slabší, je právě toto přenesení nezbytné pro získání potřebné síly.

Stejně jako na forhendu se noha, ze které se odrážíte, pohybuje na téčku nebo kolem něj ve stejném obdélníkovém boxu (jen na druhé straně). Rozdíl je v tom, že tentokrát to může být levá i pravá noha.

Zároveň se snažím nikdy nepřekřížit levou nohou přes pravou, což mě nutilo natáčet boky až tak, že jsem stál čelem k zadní stěně. Teď mi boky míří maximálně do boční stěny, ne více dozadu, a to mi umožňuje hrát z té samé pozice mnoho různých úderů. Zkuste si na tyto drobné překážky dávat při nácviku pohybů pozor, protože hrají důležitou roli.

Při pohybu dopředu se skoro vždy pokouším u míčku stát levou nohou, protože tím dochází k rotaci těla, díky níž získávám úderovou jistotu. Na bekhendu jsem pro krátké pohyby dopředu vždycky považoval pravou nohu za nepřirozenou a použil bych ji jen pro krátký pohyb k míčku hodně blízko středu kurtu.

Prostor kolem téčka

Zde jde o spíše o to, abyste si dokázali udělat prostor a byli připraveni k úderu, než že byste se nějak intenzivně hýbali. Budu nejprve mluvit o mírném pohybu směrem míčku a poté o mírném pohybu směrem od míčku.

Nejdříve tedy pohyb k míčku. Při nácviku situace, kdy máte míček blízko u těla, by měl jakýkoli pohybový trénink odrážet fakt, že nohy se budou hýbat jen minimálně, a zaměřovat se na přenesení váhy přes boky a horní část těla. Cílem tedy je nepřenášet váhu do nohou, ale z boků dopředu a do úderu.

Jestliže si potřebujete od míčku mírně odstoupit, boky hrají opět důležitou roli při kontrole pohybu i při úderu samotném. Při pohybu zpět nenechte horní část těla jakoby přepadávat dozadu, ale tím samým směrem vystrčte i zadek. Získáte tak stabilitu a možnost přenést váhu do švihu, místo abyste se dále zakláněli.

Abyste vytěžili z tréninku tohoto pohybu – či lépe řečeno přenesení váhy – co nejvíce, zkombinoval bych jej při ghostingu s dalšími pohybovými schématy. Můžete tedy „odehrát“ úder v rohu, vrátit se na téčko a představit si, že soupeřův úder míří na střed. Zaujměte správné postavení, opět „zahrajte“ úder a z téčka vyrazte do dalšího rohu podle schématu. Sekvenci opakujte, dokud se nebudete při návratu na téčko a následném pohybu ve středu kurtu cítit dostatečně jistě.

U každého podobného pohybu ve středu kurtu se soustředím hlavně na to, abych měl stabilní postoj a dokázal cíleně a dynamicky přenést váhu – už žádná laxnost a nekontrolované couvání. Pomáhá mi to více zapojit svaly a také dokážu s míčky v tomto prostoru naložit ve svůj prospěch.

překlad: Jiří Hron
zdroj: squashskills.com a squashskills.com

 



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net