aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_5455 aDSC_5455

Kreativita versus disciplína

09.03.2017 07:40

Chris Hanebury se v jednom ze svých dalších blogů na stránce serioussquash.com věnuje dilematu, které se zdaleka neřeší jen ve squashi: má sportovec do puntíku dodržovat taktické pokyny a jet podle předem daného plánu s vidinou vítězství, nebo se naopak více cení schopnost vymyslet zcela nečekané řešení, hrát „pro diváky“, blýsknout se neotřelým úderem a riskovat, že nevyjde? A k čemu by měli trenéři vést své svěřence v juniorském věku? Asi není překvapením, že odpověď podle Haneburyho není tak jednoznačná.

Na následujících řádcích se chci zabývat tím, jak důležitá a zároveň náročná je v našem sportu práce s kreativitou a disciplínou. Na jedné straně známe squashisty, kteří se většinou drží základních úderů, ale hrají extrémně efektivně. A na druhé straně existují tací, kteří díky své kreativitě a vybroušenému stylu jako by měnili squash v poezii a patří k těm divácky nejatraktivnějším.

Jako trenér musíte vědět, do jaké míry můžete při výchově sportovce kreativitu podporovat a do jaké míry ji naopak musíte tlumit. Někteří trenéři možná mají v téhle otázce jasno, ale pro mě to tak jednoduché není. Hned vám řeknu proč.

Obecně se dá říct, že skoro každý hráč dosáhne lepšího výsledku a bude mít větší šanci na vítězství, pokud bude hrát disciplinovaně a bude se držet základních úderů. Většina dětí ráda zkouší různé překvapivé údery, i když jim stále činí potíže základní a efektivní hra, což u těchto překvapivých úderů ještě víc snižuje jejich účinnost.

Při práci s dětmi se jich proto často ptám, jestli by raději hrály za Globetrotters (Harlem Globetrotters, basketbalový tým objíždějící svět s exhibiční show – pozn. red.), nebo za profesionální tým v NBA. Nemám k dispozici žádná konkrétní čísla, ale pochybuju, že by se hráči z Globetrotters dokázali nějak hromadně prosadit v NBA. Možná by se neprosadil ani jeden, ale jsem si jistý, že by chtěli, kdyby na to měli.

Tuhle analogii používám rád, protože hodně dětí si libuje v nečekaných a obvykle neefektivních úderech. Ta mince ale má dvě strany: v NBA vídáme spoustu kreativních hráčů, kteří předvádějí mnohem víc než jen základní basketbalové dovednosti. A s velkou pravděpodobností si je nenacvičili během týmových tréninků, ale sami někde pod košem na ulici a naučili se je využívat efektivně i na té nejvyšší úrovni. Překvapivé a technicky náročné údery tak mohou fungovat. Otázka tedy zůstává: jak by měl člověk hrát squash? Disciplinovaně a od základů, nebo kreativně a atraktivně?

Přestože se z předchozích odstavců může zdát, že odpověď je nasnadě a že by se měl squashista vždy vydat cestou disciplíny a tvrdé práce, pro mě to tak prosté není. Disciplinovaný i kreativní hráč totiž mohou hrát stejně efektivně a mít stejnou vášeň pro squash. Domnívám se, že podstata problému spočívá v individuálních rozdílech. I když přiznávám, že většina dětí spíše potřebuje disciplínu, aby se dostala na tu nejvyšší úroveň. Když chce člověk získat úderovou jistotu, vyžaduje to spoustu hodin strávených na kurtu.

Během tréninku jednotlivých úderů a disciplíny při výměnách si také zlepšujete koncentraci. Každý squashista ví, jak důležité a zároveň náročné je udržet soustředění po celou dobu zápasu. Myslím si, že hráči, kterým byla od začátku vštěpována disciplína, jsou méně náchylní ke ztrátě koncentrace během tréninků a zápasů.

Každý sportovec ze sebe dokáže vydat maximum, ale chvíli trvá, než se člověk naučí, jak tento maximální výkon předvádět už od začátku zápasu a jak si ho udržet až do konce. Stručně řečeno, koncentrace a maximální úsilí jsou schopnosti, které si squashista musí osvojit, a to jde podle mého názoru nejsnadněji právě prostřednictvím disciplinovaného tréninku.

Ale zpět ke kreativitě. Řekl bych, že některé děti baví víc, když mohou být kreativní, protože se tím aktivuje více oblastí v mozku. Pokud budete tyto děti nutit stále opakovat ta samá cvičení na základní údery, nebude je to bavit a podle mých zkušeností je mnoho z nich udělá zcela bez zájmu, protože je zkrátka považují za nudné.

Klíčem je rovnováha. V současnosti se nám nabízí nesmírné množství stimulů a možností zábavy (videohry, počítače, televize, chytré telefony…) a lidé neustále hledají nové podněty. Věřím, že zásadní roli hraje to, aby mělo dítě při podobných základních cvičeních nějaký cíl či úkol, který bude představovat výzvu a díky kterému bude juniora trénink stále bavit. Na určité úrovni poté většina dětí najde zalíbení i v jednoduchém úkolu spočívajícím v opakovaném hraní jednoho a toho samého úderu, kdy si budou pilovat svůj švih a techniku.

Stejně důležité je ale připravovat dětem cvičení, která budou rozvíjet jejich kreativitu. I disciplinovanému hráči může nutnost nestandardně přemýšlet v rámci nějakého cvičení pomoci zvyknout si na takové situace, kdy se octne mimo komfortní zónu. Což se v zápasech může stát.

Jako trenér jsem si navykl neříkat „tohle dělat nesmíš“. Mojí filozofií je, že pro každý úder existuje správný čas a místo. Také si ale uvědomuji, že opakovat jednu a tu samou chybu pořád dokola je to, co Einstein nazývá šílenstvím. Proto je třeba najít rovnováhu. Mohla by se z daného úderu stát účinná zbraň, pokud se provede lépe? Nebo je ta pravděpodobnost hrozně malá a můj svěřenec by ho zkrátka hrát neměl?

V zápasech může být složité používat nečekané a potenciálně riskantní údery, pokud je nemáte dobře nacvičené. Hráči jako Jonathon Power a Ramy Ashour patří mezi nejvěhlasnější a zároveň divácky nejatraktivnější squashisty vůbec – oba prosluli svou kreativitou, ale zároveň mistrně zvládli základy hry. Co by se stalo, kdyby jim jejich trenéři nikdy neumožnili rozvinout tuto tvořivou stránku jejich herního stylu? Domnívám se, že hráči jako Jonathon a Ramy pochopili, co je základem squashe, ale také věděli, že ve squashi existuje doposud zcela neprozkoumaná oblast. Kdybych měl hádat, řekl bych, že vytváření nového herního stylu jim přinášelo stejnou radost jako četná vítězství.

Podle mě si děti mohou nejsnáze zkoušet nové údery nebo techniku, když jsou na kurtu samy. Neovlivňuje to nikoho jiného, nenaštvou tím trenéra a mohou tomu věnovat tolik času, kolik samy chtějí. Je to podobné, jako když se snaží skateboardista provést nějaký trik a zpočátku jen padá a padá. Ale jakmile zjistí, v čem je ten fígl, klidně stráví hodiny, dny, týdny, měsíce, a někdy i roky tím, že se bude snažit trik dovést k dokonalosti. Jedna věc je být schopen předvést určitý prvek v tréninku, a druhá věc je ukázat ho naostro.

Squash je víc než jen podání, voleje, dlouhé údery, boasty a dropy. Rovnováha mezi základními aspekty hry a překvapivými, atraktivními údery, díky kterým se váš styl odliší od jiných, představuje právě ten důvod, proč je squash tak zábavný pro hráče i pro diváky. Kdybychom všichni hráli z pozice x pokaždé úder y, rázem by se z toho stala pěkná nuda! A přestože úder y je pravděpodobně většinou tou správnou volbou, možnost zahrát ve správný čas úder z je přesně to, co dělá squash tak dynamickým a nepředvídatelným.

Když jsem se byl podívat na některých mezinárodních juniorských turnajích, zaregistroval jsem u mnoha účastníků v podstatě totožný styl. Většina těch nejlepších juniorů je velmi rychlá a dokáží míček odehrát velice tvrdě, ale na druhou stranu jsem viděl jen málo změn v tempu, pokusů oklamat soupeře a obecně malé množství volejů. Chápu, že tempo a rychlost jsou ve squashi těmi největšími zbraněmi, ale stejně bych u hráčů rád viděl větší různorodost ve způsobu jejich hry. Mám dojem, že většina dětí dnes vlastně trénuje a učí se ty samé věci, ale logika říká, že těžit z toho budou jen ty, kterým takový styl sedí.

Vždy mě bavilo hledat alternativní řešení problémů. Teď už také vím, že pokud hráč nemá skutečně zažité základy daného sportu, vůbec nezáleží na tom, jak je kreativní, protože ani nedostane prostor tuto kreativitu ukázat. Pro někoho, jako jsem já, je důležitá rovnováha. Jako trenér samozřejmě musím svěřence učit squashové základy, ale myslím si, že bychom měli hráčům nechat trochu volnosti a podporovat je při tréninku ve zkoušení nových věcí.

Zpět na začátek: trénujete squash proto, abyste patřili ke squashovým Globetrotterům, nebo abyste se dostali do extraligy? A nezapomínejte, že i takový Globetrotter musí umět proměnit volný hod.

překlad: Jiří Hron
zdroj: serioussquash.com

 

 

 



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net