aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_8595 aDSC_8595

Laurens Jan Anjema: to nejlepší mám před sebou

07.03.2016 09:39

Před osmnácti měsíci utrpěl zdánlivě nevinné zranění kotníku a vypadalo to, že za squashovou kariérou Laurense Jana Anjemy, známého jako „LJ“, se zavře opona. Jeden z nejzábavnějších hráčů na okruhu, a to jak na kurtech, tak mimo ně, se ale nevzdal.

Po roce pomalé a důkladné rehabilitace se charismatický Nizozemec, bývalá světová devítka, v září loňského roku vrátil do světa profesionálního squashe a musí čelit novým problémům, hlavně pokud jde o finanční prostředky: jelikož v žebříčku v říjnu klesl až na padesáté místo, přišel o finanční podporu ze strany Nizozemského olympijského výboru, která pro něj představovala nedocenitelnou pomoc v cestě za jeho snem stát se tím nejlepším hráčem, jakým může být.

Oficiální magazín PSA SquashXtra třiatřicetiletého Anjemu vyzpovídal ohledně jeho zranění, rehabilitace nebo crowd-fundingové kampaně a došlo i na to, jaké jsou jeho další ambice vzhledem k tomu, že nyní čelí jedné z největších výzev své dosavadní kariéry.

Většinu minulé sezóny ses potýkal se zraněním kotníku. Popiš nám, co se dělo.

Našli mi kostní výrůstek a ukázalo se, že bude třeba jej odoperovat. Když jsem se zranil a řekli mi, že mě čeká chirurgický zákrok, vůbec jsem si nebyl jistý, jestli ještě budu hrát. Bylo mi jednatřicet, tušil jsem, že mě čeká dlouhá herní pauza a že se nejmíň rok budu jenom propadat žebříčkem… Nemohl jsem tenhle časový aspekt jen tak pominout a bylo to vážně těžké rozhodnutí.

Jak probíhala operace, rehabilitace a vlastně celý ten proces, kdy ses postupně vracel ke squashi? Jak obtížný byl ten přechod?

To ani nejde popsat. Vzpomínám si, jak jsem si šel jednou v šest ráno zaplavat do bazénu. Bylo to pár dní po operaci, byla tma, já měl berle a doprovázel mě fyzioterapeut. Dostat se do toho bazénu mi trvalo déle než samotné cvičení. Když mi chirurg pověděl, že rehabilitace bude trvat pár měsíců, bylo mi jasné, že to bude víc, protože při squashi je spodní část nohou maximálně zatěžována. Nejenže ji používáte, vy na ni spoléháte a dostává neskutečně zabrat. Byla to jen malá operace, ale přerušila veškeré signály z mozku do chodidel. Po zákroku přišel doktor a chtěl po mně, abych prsty u nohou pohnul směrem k hlavě. Nic se nestalo. V podstatě jsem musel přeprogramovat mozek a naučit se znova chodit. Byla to úmorná, ale zajímavá cesta a vyplatilo se ji absolvovat.

Co bylo pro tebe v tomhle období vůbec nejtěžší?

Rehabilitoval jsem asi tři čtyři měsíce a občas to byl opravdu boj. Už jen ta fyzická stránka rekonvalescence je v takovém případě složitá, a i když se fyzicky úplně zotavíte, musíte si opět zvykat na vysoké tempo hry na špičkové úrovni a učit se rychle předvídat hru soupeře. Všechno tohle pro mě vůbec nebylo jednoduché, hlavně když se může stát, že jedno zranění vede k druhému, jako řetězová reakce. Ale když jsem seděl doma, uvědomil jsem si, jaké mám štěstí, že můžu dělat to, co dělám – cestovat po světě a hrát squash. Cestování miluju, rád si dávám vysoké cíle a chci ze sebe dostat to nejlepší, a jakkoli šíleně to může znít, právě tohle mě pořád pohánělo. Netrvalo to dlouho a ten hlad po zápasech a hraní se vrátil.

Když můžete hrát mezi absolutní elitou, máte pocit, který jen tak něco nenahradí. Myslím, že vrchol kariéry mě ještě čeká. Snad budu hrát další tři čtyři roky a chci tomu dát všechno. Na takové úrovni můžete naplno soutěžit jen krátkou dobu a nechtěl bych tuhle možnost zahodit jenom kvůli zranění. Kariéru chci ukončit tehdy, až si to budu přát já sám.

Teď k tvému comebacku. Dostal ses do problémů, které s hrou samotnou až tak nesouvisí. O co přesně jde?

Po celou moji kariéru mi finance poskytoval Nizozemský olympijský výbor, což mi umožnilo dělat to, co dělám – účastnit se squashových turnajů všude po světě. Když jsem ale z patnáctého místa klesnul kvůli zranění na padesáté, změnili podmínky, za kterých je možné se o financování ucházet, a já už na jejich prostředky nedosáhnul. Najednou jsem se tak ocitnul v pozici, kdy mi hrozil konec kariéry.

Věděl jsem, že takhle odejít určitě nechci. Až budu plánovat konec, chci, aby to bylo moje rozhodnutí, ne aby to bylo kvůli zranění nebo nějaké změně v pravidlech o financování. Proto jsem rozjel crowd-fundingovou kampaň, díky které bych mohl pokračovat v kariéře, aniž bych se musel někomu zpovídat. Myslím si, že pořád můžu dosáhnout mnoha úspěchů a že jsem ještě nepředvedl svůj nejlepší squash, a z možnosti sdílet tohle dobrodružství s fanoušky a s veřejností jsem vážně nadšený.

Tvoje kampaň je zatím velice úspěšná, co tě tedy teď čeká, pokud jde o squash jako takový?

Stanovil jsem si cíl: během příštích let se chci vrátit do nejlepší desítky na světě. Zní to ambiciózně a bude to obtížné, ale podle mě jsem se před zraněním dostal na takovou úroveň hry, kdy jsem byl psychicky i fyzicky v pohodě a blížil jsem se tomu nejlepšímu squashi, jaký jsem schopný předvést. Teď bych to chtěl dotáhnout do konce.

Fyzicky jsem v dobré kondici a pomalu se dostávám i do zápasového tempa. Hrozně se těším na to, kam mě příštích několik let zavede, a hlavně se nemůžu dočkat, až budu moct sdílet své zážitky se svými novými investory!

překlad: Jiří Hron
zdroj: psaworldtour.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net