Simon Rosner, Gregory Gaultier squash Simon Rosner, Gregory Gaultier squash
aDSC_6445 aDSC_6445

Ohlédnutí: vítězství a prohry Gregoryho Gaultiera

28.04.2016 20:14

O jeho triumfu na loňském mistrovství světa toho bylo napsáno už dost a dost. James Zug se ale vrací mnohem hlouběji do minulosti Gregoryho Gaultiera. Ve svém článku pro Squash Magazine se pokouší o určitou sondu do Francouzova nitra a připomíná významné momenty jeho kariéry i osobního života.

foto: squashsite.co.uk

Když v roce 2015 Gaultier ovládl mistrovství světa, byla to možná vůbec ta nejemotivnější scéna z celé čtyřicetileté historie turnaje. Konečně se dočkal odplaty za devět let trvající agónii.

Prapůvodním a neutuchajícím zdrojem Francouzovy bolesti bylo finále světového šampionátu v roce 2006, který se konal na dohled pyramid v Gíze. V semifinále Gaultier nečekaně porazil domácího favorita a obhájce titulu Amra Shabanu (o kolo dřív naopak podle očekávání vyřadil Ramyho Ashoura). Ve finále proti Davidu Palmerovi rychle získal velmi nadějné vedení, když první dvě hry ovládl shodně 11:9.

Do té doby Gaultier ještě nikdy v kariéře neztratil náskok 2:0. Ve třetím setu vedl už 9:7, byl dva body od vítězství. Potom ale prohrál čtyři výměny v řadě, poslední z nich díky Palmerovu šťastnému nicku při odrazu od zadní stěny. Ve čtvrté hře si Francouz opět dokázal vypracovat náskok: vedl 5:0, 8:2 a poté dokonce 10:6. Čtyři mečboly. Neproměnil žádný, přičemž jednou byl na vině Palmerův špatně trefený úder a jednou kontroverzní (rozuměj špatný) verdikt rozhodčího.

Napětí na okraji Káhiry by se dalo krájet: nezastřešený kurt, tisíce ohromených diváků, teplý pouštní vzduch, pach potlačovaného adrenalinu, kouzlo Sfingy. Tiebreak. Gaultier utekl z gameballu a za stavu 12:11 měl pátý mečbol. Drop do tinu. Čtvrtý set prohrál 14:16, pátý 2:11.

Po turnaji se začaly ozývat hlasy, že Gaultier nedokáže ustát důležité momenty. Není to pravda. Čísla ukazují, že poměr výher a proher ve finálových zápasech u Gaultiera nevybočuje z normálu: podle stránky squashinfo.com se k letošnímu únoru účastnil šedesáti sedmi finále na okruhu PSA a zvítězil ve dvaatřiceti z nich. Nick Matthew je znám jako velice psychicky odolný hráč, přitom je u něj poměr podobný: šedesát osm finálových zápasů, třicet tři výher. (V moderních squashových dějinách má nejlepší bilanci Peter Nicol: šedesát devět finálových účastí, čtyřicet devět vítězství.)

Když se ovšem podíváme jen na finále světových šampionátů, Gaultierovy výsledky už dobře nevypadají. Po pohromě v poušti se Francouz probojoval ještě do tří finále mistrovství světa – v roce 2007 podlehl na Bermudských ostrovech Amru Shabanovi ve třech setech, v roce 2011 v Rotterdamu Nicku Matthewovi ve čtyřech setech a v roce 2013 v Manchesteru opět Matthewovi v pěti setech (tehdy Gaultier prohrával už 0:2, odvrátil mečbol ve třetí hře, ale nakonec podlehl vyčerpání a křečím a v rozhodujícím setu prohrál 2:11). Když loni v Seattlu měsíc před třiatřicátými narozeninami postoupil do svého pátého finále MS, mohl pokořit rekord, o který rozhodně nestál: Chris Dittmar ve finálových utkáních světového šampionátu pětkrát prohrál a nikdy si neodnesl trofej pro mistra světa.

Odborníci se rádi probírají juniorskými výsledky, aby odhalili známky budoucí geniality nebo psychické lability. Udělejme teď to samé. Náš první výlet do minulosti bude směřovat do roku 1998 na juniorské mistrovství světa, které se tehdy uskutečnilo v americkém Princetonu. Gregoryho Gaultiera jsme zastihli jako patnáctiletého, přehnaně sebevědomého kluka. Spolu se dvěma týmovými spoluhráči, Romainem Tenantem a Nicolasem Sirim, poslechli volání teenagerské krve a rozhodli se obarvit si vlasy tak, aby dohromady tvořily francouzskou trikolóru. Po následujících čtrnáct dní se tak Gaultier vlastenecky chlubil jasně svítící klaunskou kšticí v barvě burgundského červeného se stopami třešní, pokud vám nevadí vinařské přirovnání.

Prvními třemi koly tehdy Francouz proletěl jako vítr, až v osmifinále ho zastavil Nick Matthew (9:0, 9:3, 9:4). Pořád se o něm ale mluvilo jako o vycházející hvězdě a možná budoucím hráči světové desítky. Půl roku před turnajem v Princetonu se Gaultier na British Junior Open dostal až do finále kategorie U16, když v semifinále porazil „zázračné dítě“ Jamese Willstropa.

Rok nato opět čelil Willstropovi, tentokrát v Sheffieldu ve finále nově zavedené kategorie U17 (od roku 1979 až do roku 1998 /včetně/ bylo BJO rozděleno do kategorií U14, U16 a U19. Nynější stav platí od roku 1999. – pozn. red.). V památném zápase se mu podařilo smazat Willstropovo vedení 2:0 a nakonec pokořil soupeře v páté hře 10:8. V roce 2000 opět postoupil do finále juniorského světového šampionátu, kde ho ve třech hrách rychle vyřídil Karim Darwish. Juniorskou kariéru Gaultier zakončil třemi triumfy nad Willstropem – dvakrát ho zdolal ve finále mistrovství Evropy juniorů a jednou ve finále BJO v kategorii U19.

Někteří hledali příčinu Gaultierových porážek ještě hlouběji. Francouz je squashem posedlý už od čtyř let. Otec mu zemřel na rakovinu, když byly Gaultierovi tři roky, a o rok později jeho matka otevřela v Audincourtu na severovýchodě Francie squashové centrum se čtyřmi kurty. Jako dítě na nich Gaultier strávil mnoho času a hnal se za vítězstvím.

Jako dospělý proslul svými rozčílenými výpady k rozhodčím a častými ztrátami koncentrace. Uháněl dopředu nekompromisním, šíleným tempem. Bez ustání na sobě pracoval. Squashový trénink je řehole, vyžaduje mnišskou oddanost a Gaultier nikdy neslevil ze své urputnosti. Trénoval tvrději než kdokoli jiný. Jeho Achillovou patou byla ale do značné míry neschopnost zklidnit na kurtu vlastní emoce. Když se mu dařilo, spěchal s podáním a pár okamžiků po vítězném míčku už opět stál v podávacím čtverci. Všechna galská chladnokrevnost ale rázem vyprchala, když přišel špatný verdikt rozhodčího nebo šťastný soupeřův úder.

„Gregovu povahu změníte těžko,“ řekl prý jednou jeho trenér Renan Lavigne. „Je to o tom změnit jeho chování k rozhodčím. Na začátku fungovalo, když jsem mu poradil, aby svojí energii věnoval jenom zápasu. Ale když mu nezavoláte padesátkrát za den, zapomene na to. Je tu frustrující, protože vím, že se může posunout o hodně výš, ale pořád v sobě má své staré démony.“

V pozdější fázi kariéry už většinu hráčů poznamenává zub času a zranění, nebaví je cestovat a chtějí život trávit i jinak než jen v obří krabici 6,4 x 9,75 metru. Právě tehdy Gaultier našel klid. V roce 2013 si vzal Veroniku Koukalovou (v žebříčku WSA byla nejvýše sedmdesátá devátá) a narodil se jim syn Nolan. Gaultier se přestěhoval do Prahy a začal více přemýšlet o budoucnosti. Už se neviděl jen jako squashista, ale i jako manžel a otec. V tu samou dobu převzal Renan Lavigne trenérské žezlo u francouzské reprezentace, kde nahradil Gaultierova dlouholetého mentora Andrewa Delhosta, a poskládal kolem Gaultiera nový tým.

Po šampionátu v Seattlu jsem se Gregoryho zeptal, v čem spočívá to tajemství, jak se dokázal přenést přes onu bolestivou prohru v Káhiře i přes všechny ostatní porážky ve finále mistrovství světa a předvést takový comeback. „V tom žádné tajemství není,“ odpověděl a poté mi předestřel skoro učebnicovou definici nezlomnosti. „Tvrdá práce, disciplína, houževnatost a víra v to, že to vždycky dokážeš. Nešlo jen tak zapomenout na všechny ty prohry, ale kariéru jsem ještě zdaleka končit nechtěl. Pokračoval jsem v hraní a pořád jsem si jako motivaci stanovoval nějaké cíle. Díky porážkám jsem získal zkušenosti, které mi zřejmě pomohly trochu víc se uvolnit a líp se vypořádat s tlakem. Místo negativního přístupu jsem se na těch neúspěších snažil vidět pozitiva, snažil jsem se pochopit, co jsem dělal dobře a co bych mohl změnit, abych v dalším finále šampionátu hrál kvalitněji.“ A pak přišlo to překvapení: „Vždycky jsem si věřil,“ uzavřel Gaultier.

Na počátku turnaje v Seattlu to vůbec nevypadalo, že by Gaultier dostal další šanci. Dorazil s nachlazením a v sychravém, deštivém počasí, které panovalo během první půlky šampionátu, se jeho stav ještě zhoršil. „Krk jsem měl v jednom ohni,“ svěřil se mi. „Plíce, nos i krk jsem měl úplně ucpané. Nemohl jsem pořádně dýchat.“ Ztratil hlas a jeho nenapodobitelný francouzský přízvuk – bez dvojhlásek a se samohláskami často znějícími velmi neurčitě – se ozýval jen šeptem. Před čtvrtfinále s Faragem dokonce podstoupil akupunkturu. „V den zápasu jsem se pak cítil vážně dobře a ten dlouhý boj s Faragem mi pomohl uvolnit plíce.“

Po vítězném utkání Gaultier často ihned roztaje. Jako by náhle prorazil ten kruh stresu a napětí, v němž se při zápasu točí, a začal najednou plavat – nebo se topit – v řece úlevy. Soupeřům potřese rukou, obejme je, dlouze jim šeptá do ucha, poplácá je po rameni, nechce je pustit. Taneček skončil, ale Gaultier nechce vypnout muziku.

V Seattlu si dřepnul, aby mohl po čtvrtfinále obejmout vyčerpaného Faraga, kterého už braly křeče, a poté mu pomohl odkulhat z kurtu. Konec finále byl z říše snů. Francouz vedl 2:0 na sety a 7:4 ve třetím, titul, jenž mu stále unikal, měl znovu na dosah a znovu o vedení přišel, když se Omaru Mosaadovi podařilo vrátit se do hry. Gaultier prohrával 8:10, ale nebál se rizika a dvěma přesnými rovnými dropy vývoj utkání srovnal. Byl dva body od trofeje. Za stavu 10:10 zahrál svůj typický úder, nízký tvrdý bekhend. Mosaad jej nedokázal odehrát, ale Gaultierovi praskl výplet.

11:10. Francouzovi chybí jediný bod, má celkem svůj šestý finálový mečbol, první po více jak devíti letech. Musí ale opustit kurt a vzít si novou raketu. Uběhne přes čtyřicet vteřin. Dost na to, aby vás zachvátila panika nebo abyste se ponořili do klidu. Jako když si trenér soupeře vezme oddechový čas, aby oslabil váš nápor.

Naštěstí vše skončilo rychle. Krátká výměna, nechytatelný rovný drop. Gaultier zařval, podíval se na Mosaada. Pak si položil ruce na hlavu, jako by se právě probudil ze snu. Potom Mosaada objal a objímal ho dál. Egypťan se pokoušel vyprostit, v druhé ruce stále svíral raketu a chtěl odejít z kurtu, ale Gaultier, plný emocí, se ho pořád držel, dlouho k němu promlouval a nechtěl ho pustit. Mosaadovi se konečně podařilo vymanit z objetí a nový mistr světa propuknul v pláč.

Byl to Gaultierův šestistý druhý vyhraný zápas na okruhu PSA a bylo to nejsladší vítězství vůbec.

překlad: Jiří Hron
zdroj: squashmagazine.ussquash.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha

: Hezky překlad, Jiri

27.08.2016 12:13
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net