aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_8099 aDSC_8099

Olympiáda je pro nás vším. A golfisti ji ignorují.

25.07.2016 00:00

Ve svém dalším sloupku se James Willstrop zabývá neúčastí několika špičkových golfistů na nadcházejících olympijských hrách v Brazílii. Ti svou absenci omlouvají převážně obavami z nákazy virem zika. Není divu, že ve squashistech, kteří by udělali vše, aby na hrách mohli soutěžit, to vyvolává hořké pocity.

Když Rory McIlroy popisoval, proč v létě nepojede do Ria, byl nezvykle přímočarý. Pro mě ale odstoupení čtyř špičkových světových golfistů – Jasona Daye, Dustina Johnsona, Jordana Spiethe a McIlroye – z olympijského turnaje není vůbec žádným překvapením. V roce 2009 a poté znovu o čtyři roky později jsme se mohli přetrhnout, abychom udělali dojem na MOV a přesvědčili ho, že squash na olympiádě má být. Stále jsme ale přehlíženi. Do určité míry chápu, že se výbor přiklonil k prominentnějším sportům, ovšem šance na to, že se golfová elita na olympiádě objeví, nikdy nebyly velké.

McIlroy na tiskové konferenci s naprostým klidem prohlásil, že „golf nehraje proto, aby ho posouval dál“. Ukazuje to, že některé sporty a jejich zástupci se pohybují v úplně jiném světě. Pro nejlepší golfisty je olympiáda sotva víc než nějaký exhibiční turnaj, zatímco každý squashista by se vzdal skoro čehokoli, aby v Riu mohl startovat. Což jsme ostatně říkali každému, kdo nám věnoval pozornost.

McIlroyovy projevy nezájmu se poslouchají těžko a třeba Laura Massaro už vyjádřila rozhořčení nad golfistovými „nepřijatelnými“ prohlášeními. Možná byl McIlroy zkrátka jen upřímný a řekl něco, co MOV potřeboval slyšet. Jeho členové by se měli zodpovídat z toho, že upřednostnili pořádání druhořadého golfového turnaje na úkor mnoha nedočkavých a nadšených sportovců, reprezentujících řadu sportů po celém světě.

Už v roce 2013 se dalo předpokládat, že elitní golfisti se neukážou na hrách, které se konají těsně po otevřeném mistrovství a mistrovství PGA a v době příprav na Ryder Cup (mistrovství se hrají v půli a na konci července, RC na přelomu září a října – pozn. red.). Představitelé golfových orgánů se museli děsit chvíle, kdy s tím jeden z hráčů přijde. A ano, aby bylo jasno, nejsem zrovna přesvědčený o tom, že by to mělo jakoukoli spojitost s virem zika.

Naši snahu podporovali všichni profesionální hráči, stálo nás to tisíce a tisíce liber – které jsme neměli. Vypracovali jsme detailní plán, natočili jsme spoustu atraktivních videí a v podstatě jsme se museli naučit mluvit na veřejnosti jako profesionálové! A tohle všechno jsme dělali mezi tréninky, vyděláváním si na živobytí a trávením času s rodinou.

Využili jsme každou příležitost někoho nafotit. Nejen squashoví funkcionáři, ale i my hráči jsme posílali plakáty a turnajové programy každému členovi MOV, kterého jsme dokázali kontaktovat, a ujišťovali je, že do všeho dáme sto procent. Pořád jsme poslouchali, že za námi musí stát nejlepší světoví squashisti, takže jsme všichni ještě hlasitěji dávali najevo, že opravdu chceme soutěžit. Od mnoha různých hráčů jsem už větu „olympiáda by byla vrchol kariéry“ slyšel v rozhovorech tolikrát, že to bylo až směšné. Když se nad tím zamyslíte, je to trochu neuctivé prohlášení vůči všem těm místům, kde jsme odehráli úžasné turnaje a která squashi vycházejí vstříc už léta, nebo i desetiletí, ale olympiáda je pro nás skutečně důležitá.

Osminásobná mistryně světa Nicol Davidová chtěla na olympiádu tak moc, že vedla vlastní kampaň. Neúnavně dřela, aby squashi vydobyla co největší publicitu, dokonce v ulicích Kuala Lumpur zorganizovala flash mob s dalšími světovými hráči.

Ramy Ashour, jeden ze squashových velikánů, byl hlavní mužskou tváří kampaně – takový náš McIlroy, pokud chcete. Spolu s Davidovou jsou to oba světoví šampióni, obrovské sportovní osobnosti, ale samozřejmě nemají takovou pověst jako právě McIlroy nebo Speith. Ocitli se v kolotoči nekonečných a marných propagačních aktivit, navíc jako by jim někdo zavázal oči: z žádného oficiálního zdroje neměli informace, podporu, neprobíhala žádná aktivní komunikace, takže jsme se všichni zkrátka dál snažili, jak to jenom šlo, a apelovali na švýcarský výbor. Žádat něco podobného po takových sportovcích, jakými jsou Davidová nebo Ashour, nemá úroveň. A podle toho, co říkal McIlroy, bych si troufl tvrdit, že on se žádných takovýchto podniků nikdy neúčastnil.

Jako všechny ostatní sporty, které si zasloužily dostat se na olympiádu, ale nevyšlo jim to, jsme akceptovali rozhodnutí výboru a šli dál. Teď se funkcionářům jejich rozhodnutí vrátilo a z hlavy si musí smývat pořádný kýbl másla. Golf je exkluzivní a bohatý sport se zavedenými turnaji, které mají tradici dlouhou desítky let a staly se zdrojem nesmírných výdělků. Opravdu MOV věřil, že golfisti novou akci ocení a začnou ji rázem považovat za největší na světě? V to snad nikdo nemohl ani doufat.

Výbor se bude muset se svou chybou vyrovnat. Jeho členové si uvědomili, že svět se netočí jen kolem peněz, bohatství a slávy. Nikdy nebyli se squashem spokojení a teď jsme nespokojení my. Z golfu výbor také nadšený nebude a golfovým funkcionářům se zase určitě nebudou líbit McIlroyova slova. MOV se ale nyní, těsně před začátkem her, může klidně řídit McIlroyovou radou – ignorovat golf a sledovat jen ty sporty, u kterých to „má význam“.

překlad: Jiří Hron
zdroj: theguardian.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha

Marcel: Jenomže squash by se hrál pravděpodobně ve specializované hale, zatímco golfisté musí pobíhat venku mezi jezírky, stromy a keři. Takže pravděpodobnost nakažení je určitě mnohem větší. A vzhledem k tomu, že mají dost peněz, tak chápu, že si je chtějí ve zdraví dlouho užívat. Takže já golfisty i další sportovce, kteří se bojí, chápu. Olympiáda v Brazílii být prostě neměla.

28.07.2016 10:42

Jakub: Zlámat jim hole a míčky naházet do jezírek... :o)

05.08.2016 11:48
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net