aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_0137 aDSC_0137

Ženský squash v Saúdské Arábii? Z nemyslitelného se stala realita

09.03.2018 21:20

Je všeobecně známo, že co se týče lidských práv – a zvláště práv žen –, je Saúdská Arábie mírně řečeno problematickou zemí. Příběh squashistky Nady Abo Alnajaové ale ukazuje, že alespoň ve squashi se možná blýská na lepší časy. Z našeho pohledu se může zdát, že jeden start na profesionálním turnaji neznamená tak moc. Pro dvaatřicetiletou hráčku ale za dané situace nic nemůže být vzdálenější pravdě.

foto: arabnews.com

Nada Aba Alnajaová by si nikdy nepomyslela, že se dožije dne, kdy Saúdskoarabské království uspořádá squashový turnaj pro ženy, natožpak takový, který by byl součástí profesionálního ženského okruhu. A kdybyste jí řekli, že na něm bude i hrát, vysmála by se vám. Neuvěřitelné se ale stalo skutkem a Alnajaová se přesně takového turnaje letos v lednu zúčastnila.

„Bylo to výjimečné v každém ohledu,“ říká hráčka o turnaji s dotací 165 000 dolarů, který se konal v Rijádu na zdejší Univerzitě Princezny Nory. „Byla to pro mě úžasná zkušenost, a to ve spoustě věcí.“ Nada startovala na divokou kartu a v prvním kole se utkala s Camille Sermeovou, toho času světovou trojkou. Prohrála sice ve třech setech, ale důležitější než výsledek bylo to, že se svou účastí zapsala do historie. Některé zážitky si za peníze totiž nekoupíte.

„Bylo to mnohem, mnohem lepší, než jsem čekala,“ rozplývá se Nada. „Říkala jsem si, že Camille bude hrát hrozně tvrdě a všechno zabíjet, ale byla na mě vážně hodná. Věděla, že nejsem profesionálka, takže mě šetřila, což jsem dost ocenila. Byla jsem hodně nervózní, ale ona mi pomohla, abych se uvolnila, a časem ze mě ta nervozita trochu spadla. Mohla jsem hrát líp, ale byla jsem přeci jenom pořád docela vystresovaná. I tak jsem si to ale užila.“

Nada zároveň měla možnost potkat se s těmi nejlepšími současnými hráčkami. V šatně se to jen hemžilo hvězdami squashového světa. „Už dlouho je všechny sleduju, kdykoli se koná nějaký turnaj, a když jsem dostala příležitost je poznat, hrozně mě to potěšilo,“ vypráví Nada. „Viděla jsem, jak trénují, jak jedí, jak hrají, a dalo mi to hodně pozitivních podnětů, se kterými můžu dál pracovat, abych se zlepšovala. Díky Nicol Davidové – a nejen jí – jsem se do squashe zamilovala. Setkat se s ní naživo byl skutečně neuvěřitelný zážitek.“

Nada si ale musela účast na tomto historickém podniku vybojovat, divokou kartu nedostala jen tak. V kvalifikaci musela porazit čtyři soupeřky. „Každému, kdo se v Saúdské Arábii zajímá o squash, přišel e-mail s informacemi o turnaji,“ vysvětluje. „Musela jsem odehrát utkání se čtyřmi dalšími hračkami. Mělo jich být pět, ale jedna se těsně před začátkem odhlásila. Všechny zápasy jsem vyhrála a další den mi oznámili, že na tom turnaji budu hrát já. Byla jsem zrovna v kanceláři, když jsem dostala e-mail od pana Ziada. Pištěla jsem nadšením a poskakovala kolem jako blázen. Slyšela jsem, jak si lidi říkají: ‚Co se jí stalo?‘  Bylo to fantastické, jako by se mi splnilo nejtajnější přání.“

„Pan Ziad“ je Ziad Al-Turki, saúdský obchodník a v současnosti předseda PSA. Právě díky jeho iniciativě se turnaj mohl konat, jelikož si Ziad klade za cíl přivést do Saúdské Arábie ten nejlepší ženský squash. „Usiloval o to hrozně dlouho a teď, když v naší zemi začínají probíhat změny, se mu to konečně povedlo,“ objasňuje Nada. „Squashi se věnuje s velkým zaujetím a udělal toho pro něj opravdu moc. To, že si squash můžeme zahrát i my ženy v Saúdské Arábii, je jako splněný sen. Kdyby mi tohle někdo řekl před čtyřmi pěti lety, nevěřila bych mu.“

Princezna Ríma bint Bandarová zastává v Saúdské Arábii pozici místopředsedkyně Úřadu pro ženský sport (Women’s Sports Authority; vznikl v roce 2016 ve snaze umožnit ženám větší zapojení do sportovních aktivit. – pozn. překl.) a viceprezidentky Generálního úřadu pro sportovní plánování a rozvoj. Snaží se zmírnit různá genderová omezení a při organizaci rijádského turnaje hrála klíčovou roli. I díky ní by se mohly podmínky pro ženský sport  v Saúdské Arábii zlepšit.

„Stala se symbolem ženského sportu,“ popisuje Nada. „Na tom, co se teď děje, má velký podíl. Udělala toho pro nás hodně, hlavně když se jí u nás podařilo zorganizovat takhle velký turnaj. Ale nevěnuje se jenom squashi – stíhá toho mnohem víc a zaslouží si za to uznání.“

Saúdská Arábie prochází obdobím značných změn, které jsou součástí širších snah zapojit ženy do každodenního dění a neopomíjet jejich roli ve společenském vývoji. Z  příkazu saúdskoarabského krále mohou nyní ženy například získat řidičský průkaz, pokud si o něj zažádají, a poprvé jim byl povolen vstup i na fotbalové stadiony.

„Je to přelomové období,“ tvrdí Nada. „Konečně můžeme řídit, můžeme se jít podívat na zápas na stadion… Hodně je toho jinak. Ty změny, které zavádí korunní princ Mohamed bin Salmán, jsou pro nás zásadní. Jen bude chvíli trvat, než se to usadí – všechno chce čas a budeme si muset počkat, než v celém tom systému zavládne rovnováha. Ale už se těším, až si pořídím auto a budu jím jezdit do práce. Jsem z těch změn nadšená. Vážně nadšená. Je mi dvaatřicet, a když jsem vyrůstala, viděla jsem otřesné věci. Teď se mi svět mění přímo před očima a ten pohled je úžasný. Žijeme ve skvělé době a doufám, že ten pozitivní vývoj nic nezastaví.“

Nada chce být v Saúdské Arábii squashovou průkopnicí. Chce stavět na tom, co si odnesla z lednového turnaje, a inspirovat nastupující generaci. S magisterským diplomem z marketingu, který získala při studiích ve Francii, pro to má všechny předpoklady.

„Vždycky jsem snila o tom, že založím akademii pro squashistky,“ svěřuje se se svými plány. „Když jsem začínala hrát, neměla jsem žádné zázemí, ale ten sport jsem prostě milovala. Trápilo mě, že nemám trenéry, že proto nemůžu pořádně trénovat a že mi chybí potřebné vedení. Tehdy jsem si řekla, že udělám všechno pro to, aby tohle ostatní nezažili. Možná teď mám příležitost něco změnit ve prospěch další generace. Možná někdy v budoucnu budeme mít squashové akademie, kde budeme děti cíleně vychovávat k tomu, aby se staly profesionálními hráči. V naší sportovní historii je to zásadní moment.“

Nada ale hovoří i o tom, jak účast na turnaji ovlivnila její současný život: „Celá ta věc byla u nás dost medializovaná, takže už mě kontaktovalo hodně lidí. Volají mi squashistky, že by si se mnou chtěli zahrát a třeba i získat pár tipů. Zájem by tedy byl, ale čeká nás tvrdá práce, abychom se posunuli na další úroveň. Bude to stát ještě hodně úsilí.“

Al-Turki může nyní Nadu prezentovat jako zářný příklad a vyvolat tak v Saúdské Arábii novou vlnu zájmu o squash. „Doufám, že se Nada stane vzorem pro další ženy,“ říká předseda PSA. „Vím, že ostatní hráčky byly rády, že se s ní můžou setkat a zahrát si s ní, a hodně je to inspirovalo. Nada se mezi světovou konkurencí neztratila a teď chce pomoci vychovat další generaci saúdských squashistek.“

Jaká změna oproti době téměř před deseti lety, kdy se nyní dvaatřicetiletá Nada vydala na osamělou cestu profesionální squashistky. Předtím zkoušela volejbal, basketbal a fotbal, ale squash si zamilovala ze všeho nejvíc.

„Začala jsem hrát sama od sebe v roce 2008, chodila jsem do jednoho klubu v Džiddě,“ vzpomíná. „Měla jsem nadváhu a chtěla jsem se dostat zpátky do formy. Nejdřív jsem hrála jen tak pro zábavu. Potom jsem odjela studovat do Francie, kde jsem potkala pár profesionálních hráček a začala jsem se squashi věnovat víc. Prošla jsem tam rukama několika trenérů, a když jsem se vrátila, chtěla jsem pokračovat. Chodila jsem hrát sama do toho stejného klubu, dělala jsem spoustu individuálních cvičení, ale to nemá zdaleka takový účinek, když si nemáte s kým zahrát. Nikdy bych nevěřila, že budu na nějakém turnaji skutečně hrát proti Camille Sermeové.“

Nada ale rozhodně neusnula na vavřínech a nedovolila, aby jí chvíle slávy stoupla do hlavy. Intenzivně trénuje, někdy dvakrát denně ve dvou odlišných centrech – v jednom hraje squash, ve druhém se soustředí na kondici. Do toho ještě pracuje jako manažerka podpůrných služeb ve vzdělávací instituci Emkan Education.

Nada je nejmladší z pěti dětí a celá rodina je na ni nesmírně hrdá. „Všichni mě hrozně moc podporují,“ říká. „Dodávají mi odvahu, abych se nebála jít za svým snem. Mám dva bratry a dvě sestry a všichni mi pomáhají, chtějí, abych se pořád zlepšovala. Máma a sestřenice mě přišly podpořit přímo na turnaj. Když jsem měla proslov, dívala jsem se na ně a viděla, jak jsou na mě pyšné. Tomu se nic nevyrovná.“

překlad: Jiří Hron
zdroj: arabnews.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net