Sportovní zátěžová diagnostika

18.07.2014 09:22

Lidé, kteří touží snížit svoji tělesnou hmotnost, amatérští sportovci, kteří se svému milovanému sportu věnují ve volném čase, nebo vrcholoví závodníci, kteří mají ty nejvyšší medailové ambice – ti všichni chtějí svůj čas, investovaný do sportu, využít co nejúčelněji. Na vlastní kůži jsem vyzkoušela sportovní zátěžovou diagnostiku, která by člověku měla pomoci určit jaký sport v jaké intenzitě je pro něj nejvhodnější. Podívejme se tomu blíže na zoubek.

Zátěžová diagnostika

V průběhu testování má sportovec možnost lépe porozumět svému tělu, pochopit funkci a smysl tréninku z biologického hlediska v souladu s požadavky jeho sportu. Praktický význam zátěžové diagnostiky tvoří konkrétní, měřitelné parametry, ze kterých lze vyvodit jasné a jednoznačné závěry. Z těchto závěrů vyplyne stav trénovanosti sportovce a z opakovaných vyšetření se poté vyhodnotí přínos aplikovaného tréninku pro rozvoj jeho výkonnosti. Jen tak lze objektivně posoudit, zda tréninkový plán byl správně postavený a realizovaný. Je třeba si však uvědomit, že zátěžová diagnostika poskytuje obraz pouze o stavu trénovanosti testovaného jedince, čili o předpokladu jeho možné závodní výkonnosti. Nepodává informace o stavu psychiky, o kvalitě taktické či technické vyzrálosti testovaného sportovce. V žádném případě proto nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu.

Schodovitý test – laktátová křivka

Jedním z nejčastějších testů celé zátěžové diagnostiky je test laktátové křivky. Může být proveden na cyklistickém ergometru, běžeckém či veslařském trenažéru tak, aby podmínky byly co nejbližší tréninkovému a závodnímu nasazení testovaného sportovce. Smyslem tohoto vyšetření je stanovení aerobního a anaerobního prahu. Vyšetření se skládá ze 4 až 6 stupňovaných zátěží, z nich každá trvá 3 minuty. Po každé zátěži je odebrána z ušního lalůčku krev ke stanovení hladiny kyseliny mléčné (laktátu) v krvi. Z těchto nashromážděných hodnot je pak vytvořena laktátová křivka a stanoven aerobní práh a anaerobní práh.

Osobně jsem si zvolila test pro cyklisty, který může probíhat buď na cyklistickém ergometru, do kterého se upne vaše kolo, nebo na stacionárním trenažéru. Do ergometru lze upnout jak MTB, tak i silniční kolo, takže testovaný sportovec může absolvovat test na vybavení a s posedem, na jaký je zvyklý. Přístroj umožňuje nastavit zatížení až 3000 W, což je pro vyšetření laktátové křivky více než dostatečné. Do počítače u ergometru je třeba zadat některé parametry bicyklu, na kterém je test absolvován. Jedná se o délku klik a počet zubů předního převodníku a zadního pastorku. Tyto hodnoty se během testu nesmí měnit, to znamená, že v průběhu testu již nesmí být zařazen jiný převod. Dalším velmi důležitým parametrem je hodnota kadence šlapání. Testovaný sportovec musí udržovat frekvenci šlapání na úrovni, kterou běžně používá při svém cyklistickém tréninku, za optimální je považována kadence od 80 do 100 otáček za minutu. Stejné otáčky by měl držet po celou dobu testu. Zvýšením kadence nad běžně používanou úroveň by došlo k prudšímu nárůstu tepové frekvence a výsledek testu by potom nebyl odpovídající reálnému způsobu jízdy.

Smyslem vyšetření laktátové křivky je stanovení takových intenzit zatížení, při kterých jsou energetické nároky hrazeny aerobním způsobem, zatímco podíl anaerobní glykolýzy je velmi malý. Podle těchto intenzit a podaného výkonu v nich se posuzuje nárůst či pokles výkonnosti. Zcela zásadním problémem je metodika stanovení aerobního a anaerobního prahu.

V současné praxi se ve výkonnostním sportu používá až 8 různých metodik pro vyhodnocení laktátové křivky. Nejzákladnější a zřejmě nejčastěji používanou metodou je stanovení aerobního prahu na 2 mmol a anaerobního na 4 mmol laktátu. U velké části sportující populace lze tyto dvě hodnoty skutečně brát za směrodatné a odpovídající. Vždy je však třeba přihlédnout k individualitě testovaného sportovce. V úvahu je třeba brát jeho věk, aktuální stav trénovanosti, ale i celou jeho sportovní historii a to vše v návaznosti na specifika provozovaného sportu. Potom je vypovídací schopnost těchto dvou daných hodnot velmi vysoká a dostatečně přesná.

Laktát

Výše jsem zmínila, že při testování je zjišťuje hladina kyseliny mléčné, tedy laktátu. Ale co to vlastně je a proč je to pro nás tak důležité?

Laktát je solí kyseliny mléčné a vzniká při intenzivní svalové práci ze spotřebovaného svalového glykogenu nebo z glukózy transportované krví. V těle je stále tvořeno malé množství kyseliny mléčné, tzv. klidový laktát, jehož hodnota se pohybuje od 0,5 do přibližně 1,5 mmol/l. Podobné hodnoty vykazuje organismus při čistě aerobním zatížení. Fyzická zátěž vyvolává v závislosti na své délce a intenzitě určitou odezvu v metabolismu sportovce. Podle jeho typu hovoříme v praxi o aerobním, aerobně – anaerobním nebo převážně anaerobním zatížení (v této souvislosti hovoříme o aerobním a anaerobním prahu). Intenzivní, a po určitou dobu trvající, zatížení tedy vede ke zvýšené produkci laktátu. Laktát je kyselé povahy, a proto dochází ke změnám vnitřního prostředí organismu, tzv. zakyselení. Sportovec vnímá subjektivně tento jev jako pocit bolesti ve svalech a je příčinou ztráty svalové síly, ztuhlosti, snížení koordinace, zhoršení techniky sportovního pohybu a podobně. Výsledkem je, že nelze dále pokračovat ve výkonu touto intenzitou a je třeba buď intenzitu snížit či dokonce výkon zcela ukončit. Hodnota laktátu je tedy odezvou organismu na zatížení, a proto vždy vyhodnocujeme a posuzujeme její úroveň ve vztahu k podávanému výkonu, případně tepové frekvenci.

Vztah laktátu a tepové frekvence

Tento vztah je základem pro řízení tréninku u vytrvalostních sportů. Jde o metodu již poměrně dostupnou nejen pro vrcholové sportovce, ale i pro širokou sportující veřejnost. Využívá se jednak pro okamžité řízení tréninku, jednak i pro získávání průběžných informací důležitých pro korekce dlouhodobých tréninkových plánů. Měření tepové frekvence a krevního laktátu patří mezi jednoduché metody zjišťování odezvy organismu na danou zátěž. Ve spojení se subjektivními pocity sportovce a sledováním trenéra dává poměrně kvalitní informace o stavu sportovce a odezvě organismu na zátěž. Vztah laktátu a tepové frekvence odečteme na laktátové křivce.

Je však třeba si uvědomit, že tepová frekvence je dosti proměnlivá a kromě velikosti zatížení závisí i na mnoha dalších faktorech (například velikost srdce, teplota a vlhkost okolí, nadmořská výška, věk sportovce, léky, stravování, výživa a ztráty tekutin). Tepová frekvence závisí na mnoha faktorech, které působí na organismus, ale pro svoji jednoduchost a dostupnost je v řízení sportovního tréninku nepostradatelnou metodou.

Laktátová křivka

A nyní se podívejme blíže na již zmiňovanou křivku. Laktátová křivka je graf, na jehož svislé ose je vždy uvedena hladina laktátu v mmol/l, na vodorovné ose je znázorněna tepová frekvence, velikost zátěže nebo rychlost pohybu. Spojením několika bodů, které představují jednotlivé zátěže, vznikne křivka. Pro její určení je třeba alespoň 3 – 4 bodů, tedy zátěží, které sportovec v průběhu testu absolvuje. Jejich optimální odstupňování je takové, pokud testovaný absolvuje alespoň jednu zátěž v čistě aerobní, jednu až dvě ve smíšené a jednu v anaerobní zóně.

Křivka má exponenciální charakter, mezi velikostí zátěže a hladinou laktátu tedy není lineární závislost. Křivka mění svůj tvar v závislosti na stavu trénovanosti. Vyšší úroveň trénovanosti křivku posouvá vpravo a níž. Na laktátové křivce se vyhodnocují dvě zásadní hodnoty, a to aerobní a anaerobní práh. Standardně se uvádí pro tyto prahy hodnoty 2 milimolů v případě aerobního a 4 milimolů v případě anaerobního prahu. Obecně se aerobní práh nalézá mezi 1 a 2 milimoly, anaerobní mezi 3 až 7 milimoly.

Vyhodnocení křivky je nejdůležitější a nejnáročnější část vyšetření laktátové křivky. Interpretace výsledků testu nesmí spočívat v mechanickém popisu prahů na 2 a 4 milimolech laktátu, ale je třeba vzít v úvahu celý tvar křivky včetně jejího průběhu a zlomů a do zhodnocení promítnout celé spektrum informací, které jsou k testu a testovanému sportovci k dispozici.

Význam vyšetření laktátové křivky

Vyšetření laktátové křivky je v současné době jedním z nejpoužívanějších prostředků pro řízení sportovního tréninku, a to jak ve výkonnostním, tak i v rekreačním sportu. Pokud známe hodnotu srdeční frekvence a také výkonovou, případně rychlostní, zátěž sportovce v okamžiku odběru krve, můžeme velmi přesně určit vhodná tréninková pásma, ve kterých pak dochází k nejefektivnějšímu rozvoji daného energetického systému. Ze svalů je laktát vyplaven do krevního řečiště. Pokud je během tělesné aktivity odebrán vzorek kapilární krve, lze změřit koncentraci laktátu v krvi. Množství takto změřeného laktátu pak dává velmi přesnou představu o tom, v jakém režimu organismus pracuje, jaké procesy při dané intenzitě v těle probíhají a může tak pomoci pro určování nejvhodnější intenzity pro plnění daných tréninkových cílů. Koncentrace laktátu v krvi spolu se srdeční frekvencí tak poměrně přesně informuje o kvalitě tréninku v jednotlivých pásmech a o přínosu aplikovaného tréninku pro jejich rozvoj.

Skladba těla

Součástí sportovní diagnostiky je i stanovení složení těla. Skladba těla je pro většinu sportovců klíčovým ukazatelem s vysokou korelací ke sportovnímu výkonu. Osobně jsem toto měření absolvovala metodikou antropometrického měření, které umožňuje stanovit údaje o množství celkového tělesného tuku a podíl svaloviny, a to jak v procentech, tak v kilogramech ze zjištěné tělesné hmotnosti. Dále se dá určit množství a podíl vnějších a vnitřních celulárních tekutin, aktivní tělesná hmotnost, Body Mass Index, poměr pas/boky, bazální klidový metabolismus i celkový denní výdej energie. Na základě těchto hodnot lze též určit biologický věk organismu.

Ve sportovní praxi je zásadnějším údajem množství podkožního tuku. K jeho zjištění se používá metoda kaliperační. Zjištění procenta podkožního tuku je přístrojově méně náročné, zato však předpokládá určitou zručnost a zkušenost pracovníka, který měření provádí. K měření slouží poměrně jednoduchá pomůcka, tzv. kaliper. Pomocí kaliperu se změří 10 přesně definovaných kožních řas. Poté se pomocí tabulek určí přesné procento podkožního tuku. Tabulky jsou rozdílné pro muže a ženy. Tato hodnota umožní sledovat i distribuci podkožního tuku a její případné změny při opakovaném měření. Nevýhodou kaliperace je ovlivnění naměřených hodnot lidským faktorem, tzv. osobní chybou pracovníka, který měření provádí. K co největšímu omezení tohoto nedostatku je vhodné, aby měření na určitém pracovišti prováděla vždy stejná osoba.

Závěrem

Dostupnost zátěžové diagnostiky je dnes již velmi dobrá. Počet sportovních laboratoří, které se zátěžovou diagnostikou zabývají, je poměrně velký, rovněž cenová hladina základních vyšetření je na přijatelné úrovni. Samozřejmě není možné očekávat zařízení tohoto typu např. v každém okresním městě, ale vzhledem k rozloze, dopravní infrastruktuře a celkové, velmi dobré sociální situaci v ČR, by pravidelné testování nemělo být pro zájemce zásadním problémem.

Zobrazit komentáře »