aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_5210 aDSC_5210

Diamanty je potřeba vybrousit k dokonalosti

23.11.2013 15:11

Shaun Moxham je jedním z předních světových squashových trenérů. Ač narozen v Austrálii (17.2.1970) dlouhá léta žije v Belgii.  K jeho nejznámějším trenérským počinům patří úspěchy, kterých pod jeho vedením dosáhl David Palmer. Momentálně se podílí na rozvoji squashových talentů v americkém Bostonu, belgických Antverpách a české Praze.

Vaši pověst provází mnoho trenérských úspěchů, za dosavadní vrchol vaší kariéry je považován David Palmer. Jak celá spolupráce s ním vznikla?

Ač jsme oba Australané, potkali jsme se v Belgii. Což je to pro australský squash, bohužel, příznačné. Austrálie má obrovskou squashovou historii, ale za posledních 15-20 let se squash nevyvíjel tak, jak bychom si představovali. Jedním z důvodů tohoto stavu je i počet sportů, kterým se Australané věnují. Před 20 lety to bylo o nějakých deset sportovních odvětví méně než dnes. Navíc v Austrálii dominují venkovní sporty. Squash je vhodný zejména pro oblasti s chladnějším podnebím. Dalším důvodem je, že Austrálie je velmi daleko. Před každým mezinárodním turnajem hráč absolvuje cca 10-30 hodinový let. Z těchto důvodů spousta squashistů Austrálii opustila. Já jsem zvolil trochu jiný směr než spousta vrstevníků, kteří přesídlili do Anglie. Dal jsem přednost Evropě - osobně za Evropu nepovažuji Velkou Británii :-) - Itálie, Německo, Belgii, Francie, Čechy to je jiná káva. Oženil jsem se a usadil v Belgii. Tehdejší australský kouč Davida Palmera - můj přítel a soused - přesvědčil Davida o nutnosti přestěhovat se do Evropy. Současně mne oslovil s nabídkou převzít jeho trénink. Tak jsme odstartovali naši velmi úspěšnou spolupráci. Velice brzy jsme poznali, že se dokážeme naladit na stejnou vlnu.

Když jste Davida poznal, viděl jste v něm budoucí světovou jedničku?

Velmi rád bych na tuto otázku odpověděl ano, ale tak jednoduché to není. Určitě po mnoha letech trénování rozpoznáte, kdo má či nemá talent. Když jsem si s Davidem poprvé zahrál, řekl jsem majiteli místního squash centra, že toto je hráč první světové desítky. V té době byl David 44. na světě. Rozhodně mne nenapadlo, že z Davida bude světová jednička. Když se potom David stal světovým hráčem číslo osm, řekl jsem mu: „Jestli opravdu chceš, můžeš se stát světovou jedničkou.“ On na to odpověděl: „Ano, já vím.“ Zhruba po půl roce se stal hráčem číslo jedna.

Kolik světových jedniček trénuje na Strahově?

To vám nedokážu říci. David Palmer vydržel ve světové desítce deset let, přitom patřil k těm méně talentovaným. David je ovšem velmi silný mentálně a vždy hodně tvrdě pracoval. Ne vždy platí, že světovou jedničkou musí být ten nejtalentovanější.

Když se dívám na Českou republiku, jak dlouho se zde squash hraje 20, 25 let? Takže squash se zde nachází stále ve svých dětských letech. Porovnejte to třeba s Austrálií, kde se squash hraje 60-70 let, v Anglii 100 let. V Austrálii učí squash zkušení trenéři, zde to můžeme přirovnat spíše k situaci, kdy vás hodí do vody a řeknou - plav. Každopádně kolem sebe vidím velmi šikovné hráče. Mezi českými děvčaty vidím budoucí hráčky TOP4 v Evropě, či TOP8 světa. Rád to popisuji tak, že zde máte hodně surových talentů. Je to jako diamanty, je potřeba je ale vybrousit k dokonalosti. Na konci dne však rozhoduje jediná věc a tou je výsledek. Ve squashi pracujeme s velkou mírou subjektivity. Když mluvím o squashi na některé z konferencí, stojím tam před stovkou trenérů. Každý z nás je individualita. Radši, než říkat hráči co má nebo nemá dělat, se snažím předat pochopení toho, jak hráč může dosáhnout na jím definované cíle. Nemyslím, že existuje jeden vzorec, podle kterého by bylo možné vést každého hráče. Je potřeba být velmi otevřený. Stále dokola je potřeba se ptát - je toto to, co chceš?

Věnujete se výchově hráčů i výchově trenérů. Co Vás více naplňuje?

Oboje stejně. A proto také oboje dělám. Je to ode mne vlastně sobecké :-). Bylo by jistě výhodnější, kdybych se věnoval pouze tréninku trenérů. Například v ČR ... i kdybych tu žil trvale, nemohl bych obsáhnout tréninky všech hráčů, mohl bych však trénovat hodně trenérů, kteří by se pak věnovali hráčům samotným.

Jak poznáte, jestli se hráč či trenér zlepšuje?

U juniorů se často setkáváme se symptomem „falešné reality“. Představte si situaci, kdy hrají dva patnáctiletí hráči, mezi kterými je velký výškový rozdíl. To, že větší hráč vyhrává, ještě neznamená, že je lepším hráčem. Možná vítězí pouze díky fyzické převaze. Stejné to může být s psychickou vyzrálostí. Můj přístup je měřit, jak se jedinec zlepšuje. Nesleduji v první řadě samotné výsledky, ale to, jak hráč dokáže adoptovat nové znalosti, jak hráčovi rodiče dokáží implementovat to, co je učím. Tím se snažím i rodiče chránit od iluze "falešné reality". Skutečný pokrok je vidět na zlepšených výsledcích měření. To, že hráč zvítězí na turnaji, ještě neznamená, že se skutečně zlepšuje. Nechávám trenéry vypracovávat různé statistiky týkající se hry a pak vyhodnocujeme, jestli naměřené hodnoty odpovídají očekávání.

Co lze hráči sdělit za 90 vteřin mezi sety?

Za prvé - nesdělujte toho příliš mnoho. Někteří trenéři doporučují zaměřit se na maximálně tři body. A za druhé - důležité je zůstat pozitivní. Většinou uslyšíte pokyny jako: tohle nedělej, přestaň, apod. Dalším nešvarem je přehlcení hráče informacemi. Osobně za důležitější považuji zamyslet se nad tím, jestli hráč dodržuje předem stanovený herní plán, a jestli dobře vyhodnotil slabiny a silné stránky soupeře. Jsem typem velmi "střízlivého" trenéra, nekřičím na své svěřence. Velmi často jsem překvapen, když se trenér pokouší překotně něco sdělit hráči těsně před prvním setem. Říkám si, tady je něco špatně, copak ten hráč vůbec neví, co má hrát? U svých svěřenců se soustředíme na to, aby každý z nich měl svůj herní plán připravený.

Rádi bychom se vás zeptali na jeden nešvar, který můžeme často pozorovat i u světových hráčů a to je diskutování s rozhodčími. Tohoto příkladu se pak rádi přidržují i hráči nižších úrovní, občas i junioři. Jaký je váš názor?

Tohle je pro mne velmi zásadní dotaz. Domnívám se, že jak PSA, tak WSA se zcela nedostatečně věnují rozvoji rozhodčích. Pro mne má tato věc dvě roviny. Diskutování profi hráčů s rozhodčími v průběhu hry považuji za selhání hráčů samotných. Jiná věc je úroveň rozhodčích na menších, případně juniorských turnajích. Když vidím úroveň rozhodčích na juniorských turnajích, je mi občas až k pláči. Nemyslím, že je to chyba samotných rozhodčí, spíše jde o nedostatek asociace té které země. Pro hráče existuje spousta pravidel, která musí splnit, aby se mohli účastnit oficiálních turnajů. Pro rozhodčí taková pravidla neexistují. Rozhodčí nejsou dostatečně vzděláváni. Je to bohužel všude stejné. Trénuji také v USA, například turnaje US junior Open se účastní 650 hráčů, to je obrovské číslo.

Jak se díváte na zavedení systému video review?

Pro samotné rozhodcování bylo důležitější zavedení pravidla tří rozhodčích. Zavedení video rozhodčího je dobré pro diváka. Chtěl bych ještě zdůraznit, že neexistuje definice dobrého rozhodčího. Požádáme-li deset nejlepších světových rozhodčí o posouzení jedné obtížné situace, pravděpodobně dostaneme více různých odpovědí. Co skutečně dělá rozhodčího dobrým, je konzistence a srozumitelnost při rozhodování.

Jak si lze vysvětlit zcela odlišný styl hry egyptských a evropských hráčů?

Squash se – podobně jako jiné sporty – vyvíjí v cyklech. Každá ze zemí patří vždy určitá etapa. Austrálie dominovala squashi v 70. letech, teď se na vrchol dostává Egypt. Úspěch rodí úspěch. Dnešní dominance Egypťanů je výsledkem úspěšného tažení Ahmeda Barrady na konci devadesátých let. Dalším milníkem byl pro Egypťany Amr Shabana, který zcela proti očekávání vyhrál World Open v Pákistánu v roce 2003. To dodalo velkou sebedůvěru i ostatním Egypťanům. Dalším klíčovým faktorem je počet hráčů, kteří se squashi věnují. Mezi dvě země s nejpočetnější hráčskou základnou patří USA a Egypt. A nezapomínejme ani na změnu bodovacího systému, mentalitě Egypťanů (útočnému squashi) více vyhovuje 11 bodový systém. Asi byste museli zajet autem do Káhiry, abyste to pochopili …
Teď před Egypťany stojí velký úkol a to, jak naloží se současnými úspěchy. Austrálie úspěchy nedokázala zužitkovat k dalšímu zlepšování, naopak squash je tam dnes na sestupné trajektorii. Úspěch je cesta, nikoliv konečná stanice.

Bude tedy třeba přeučit hráče, aby přešli ze zažitého stylu, kdy lajna střídá lajnu k útočnějšímu pojetí?

Nemyslím si to, já konkrétně hráče držím spíše u lajna stylu. Podívejte se na špičkové hráče, jediný kdo dokáže útočnou hru Egypťanů dobře eliminovat, je Nick Matthew. A to je přímo vzor lajna stylu. Ovšem Nick Matthew je příkladem stoprocentně disciplinovaného hráče, což je něco, co mi u dnešních juniorů chybí. Disciplína. Neříkám, že by mí hráči neměli útočit a pokoušet se o efektní zakončení, ale vždy to musí být postavené na nějakém základu. Jako trenér se snažím hráče naučit něco, na čem mohou stavět, co dokáží zahrát znova a znova. Ano, je zde i Ramy Ashour, ovšem to je kapitola sama pro sebe, jeho styl je velmi obtížně (pokud vůbec) aplikovatelný na další hráče.

Než jste přijal pozvánku do projektu, co jste věděl o českém squashi?

S českým squashem jsem v kontaktu od roku 2007, kdy jsem poprvé spolupracoval s ČASQ. Samozřejmě znám vaše špičkové hráče v čele s Janem Koukalem, pamatuji jej ještě z dob jeho juniorských let.

Jaký je váš cíl, se kterým vstupujete do projektu?

Primárně musíme poznat hráče, jejich mentalitu, cíle. Rádi bychom se Simonem pozvedli jejich úroveň z národního formátu na evropský, dále pak z evropského na světový formát. Potom mohu určit reálnější obrysy, kam můžeme hráče dovést. Jak jsem již zmínil v úvodu, v tuto chvíli se bavme o TOP4  v Evropě a TOP8 na světě v případě českých hráček. Mám-li být konkrétní, umím si představit Kristýnu Alexovou jako evropskou šampionku v kategorii U19, mezi chlapci si to samé umím představit v případě Davida Zemana.

Je možné konstatovat, že jsou děvčata disciplinovanější než hoši?

To nelze takto snadno konstatovat, důležitý je i celkový přístup k životu. Ve věkové skupině kolem 19 let mi připadá, že si děvčata lépe uvědomují, čeho chtějí dosáhnout. U hochů častěji převládá přístup: "jdeme na pivko". Co se týče disciplíny samotné, není to tak jednoduché. Jako příklad uvedu to, kdo si jak připraví squashovou tašku. Můžete tam vidět věci naházené bez ladu a skladu anebo uvidíte vzorně srovnanou tašku, s rezervním oblečením, s pěti raketami. Je toto disciplína? Opět se vrátím k tomu, co jsem již řekl, jediné, co rozhoduje, je výsledek.

Jak si vysvětlujete squash boom v USA? Co můžeme udělat pro podobný rozlet squashe v ČR?

Ano, v USA je squash na mimořádném vzestupu. Klíčovým faktorem je to, že squashové kurty jsou budovány přímo ve školách. Squash se stal součástí sportovního programu univerzit. Rodiče díky tomu vnímají squash jako jednu z možných cest, jak se jejich děti mohou dostat na univerzitu. Míním tím univerzity jako např. Harvard. Squash (nebo jiný ze sportu na programu) tak může sehrát rozhodující roli pro přijetí na univerzitu. Squash na školách je obrovským hybatelem popularity. Tímto způsobem se squash dostává k lidem, namísto toho, abyste lidi dostávali ke squashi. Druhým faktorem je to, že do USA přesídlili squashoví trenéři a hráči z celého světa, takže je zde dostatek zkušených trenérů. Zajímavé ovšem je, že američtí hráči nehrají squash pro to, aby se stali squashovými profesionály. Skutečným cílem je dostat se na univerzitu. To je v kontrastu se zkušeností s ostatními státy, kde je - i přes horší podmínky pro trénink - motivací být squashovým profesionálem. Dále v USA existuje program pro podporu squashe pro mládež ze sociálně slabší populace. Tento program je financován vrstvou velmi majetných Američanů, kteří se tak snaží bojovat se sociálními problémy. Necestuji do Čech proto, že bych tu potřeboval být. Bývám zde proto, že tu chci být. Pravidelně se přemísťuji mezi USA a ČR, bydlím v Belgii, momentálně potřebuji létat i do Austrálie za rodiči ... Umíte si představit, že je to náročné.

Redakce děkuje Shaunovi za čas, který věnoval celému rozhovoru a držíme palce tomuto zajímavému projektu.

Jak Shaun Moxham hovoří ke své audienci můžete nahlédnout třeba zde : 



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha

Josef Nakládal: Moc pěkný rozhovor. Díky, že v propagaci squashe v ČR přispíváte. Je to skvělý sport. Mít kurty přímo na školách i u nás, to by byla paráda.

15.11.2013 12:37

admin: Děkujeme. Shaun Moxham je velký profesionál, byl opravdu moc ochotný si s námi několik hodin povídat o squashi. Je znát, že miluje svou práci, dělá ji poctivě a je v ní dobrý. V brzké budoucnosti přineseme ještě další články, jak například tento systém funguje v USA z pohledu české hráčky, která získala právě díky hraní squashe stipendium ve Státech.

15.11.2013 13:15
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net